Článek
Dlouho nemohla najít toho pravého. Andrea měla vždycky vysoké nároky nejen na sebe, ale i na své partnery. Její rodiče už si začínali myslet, že si správného muže snad nikdy nenajde. Těsně po třicítce se však v jejím životě objevil sympatická Ondřej. Dokázal ji okouzlit, i když se rozhodně nedá říct, že by splňoval parametry, které dříve od své drahé polovičky vyžadovala. „Říkala jsem si, že je chyba ve mě. Ondřej byl skvělý chlap, alespoň mi to tak připadalo,“ vzpomínala brunetka s tím, že už se zkrátka chtěla usadit.
Stále snila o velké rodině
Navíc Andrea se stále nechtěla vzdát svého snu o velké rodině. Chtěla alespoň tři děti, přitom si uvědomovala, že po třicítce bude mít s tímto cílem asi potíže. „Věděla jsem, že nejsem nejmladší. Kdybych začala rodit ve dvacet, bylo by to samozřejmě něco jiného. Na druhou stranu, dnes už ženy rodí i po čtyřicítce,“ usmívala se. Její partner nebyl proti, měl těsně před čtyřicítkou, svá divoká léta měl za sebou. Zdálo se tedy, že by jim to spolu mohlo klapat. A ukázalo se, že to tak opravdu je, rozuměli si skvěle, spousta jejich přátel jim mohla oprávněně závidět. „Zatímco kámošky řešily rozvod, já byla spokojená.“
Logickým vyústěním jejich vztahu byla svatba. Nebylo to bůhvíjak velká veselka, spokojili se se statkem poblíž jejich domova. Andrea ale byla spokojená, byli tam její nejbližší, tak si to vždycky přála. „Nikdy jsem nesnila po „princeznovské“ svatbě. My jsme to pojali spíš jako party. Takže naprostá pohoda.“ Jestli si ale novomanželka myslela, že jí začínají zlaté časy, tak se hodně spletla. Stále víc si totiž o pozornost říkala její tchyně.
Bylo to jako ve zlém snu
Zatímco v době, kdy s Ondřejem pouze randili, připadala jí tchyně bezproblémová a pohodová ženská, po svatbě se to najednou zlomilo. „Jakoby začala mít pocit, že musí svého synáčka ochraňovat, nebo já nevím. Prostě věci, které normálně fungovaly, začala překopávat, vymýšlela nám plány, co máme dělat apod. Brzy jsem toho měla dost,“ vysvětlovala Andrea. Z logiky věcí se nabízí, že buď měla poslat tchyni do patřičných mezí, nebo promluvit s manželem, který by to s matkou vyřešil v klidu. Andrea se rozhodla pro druhou variantu.
Přála si v rodině zachovat dobré vztahy. Z jejího pohledu tak dávalo smysl, aby to vyřešil Ondřej. Jenže ten se k tomu neměl. „Milion výmluv, co musí a nemusí, hlavně, aby s mámou nemluvil. Připadala jsem si jako ve zlém snu. Ta ženská nám dokonce začala kecat i do intimního života. Prý, aby se brzy stala babičkou.“ Něco takové ale Andrea nehodlala akceptovat. S tchyní si tedy promluvila sama.
Prskla dveřmi a odešla
Dopadlo to ale tak, jak předpokládala. Z Andrey udělala zlou a útočnou mrchu, která si ani nechce nechat poradit. A co víc, „naočkovala“ i svého syna. Takže místo toho, aby měla Andrea doma zastávání, poslouchala, jak byla na Ondřejovu maminku ošklivá, jak nic nepochopila apod. „Normálně stál na její straně. Ani náznakem mě nepodpořil. Dokonce chtěl, abych se jí omluvil, protože maminka přeci nedělá nic špatného a myslí to s námi dobře.“ Andrea takhle dál pokračovat nechtěla. Věděla, že by se dřív nebo později mohlo stát neštěstí.
Poprosila kamarádku, jestli u ní může pár dní zůstat. Doufala, že si její manžel vzpomene, s kým opravdu žije a koho si vzal. Jenže to se bohužel pro Andreu nestalo. Naopak. Když se vrátila domů, byla tam její tchyně s tím, že se k synkovi nastěhovala, aby nebyl tak sám. „To byl vrchol. Práskla jsem dveřmi a Ondrovi řekla, že pokud se neprobere, tak se rozvedeme. Vzkázal mi, že mám jít kamsi a on že s rozvodem počítá. Tchyně nás rozvedla, jinak se to říct nedá.“
Zdroj: autorský článek
