Článek
Potkali se v Národním divadle, které v roce 1990 oba opouštěli v ne úplně přátelské atmosféře. Nezamilovali se do sebe okamžitě, dlouho se „jen“ přátelili. Poprvé se viděli ve chvíli, kdy Jana Hlaváčová do Zlaté kapličky přišla jako náhradnice, kdyby náhodou bylo potřeba zaskočit za Milenu Dvorskou.
Luděk Munzar zrovna zkoušel drama Jejich den a herečku zaujalo, jak skvěle se choval ke své kolegyni na jevišti, kterou tehdy byla Marie Tomášová. Také Munzar později přiznal, že si krásné tmavovlásky všiml a zalitoval, že je zadaný. Pro onu chvíli to ale bylo vše, nic víc se mezi nimi neodehrálo.
Dceru dlouho neviděl
Munzar byl ve svazku manželském s loutkoherečkou Naděždou Musílkovou, měl s ní dceru Johanu. Vypadali šťastně, ovšem jen do chvíle, kdy se jeho drahá polovička zamilovala do spisovatele Ivana Krause. Munzara opustila, navíc i s dcerou a novým partnerem emigrovala. Herec dlouhé roky neviděl svoji malou holčičku, což ho pochopitelně velmi drásalo.
Ani Hlaváčová si ale v prvním manželství nezažila žádnou velkou pohádku. Po DAMu začala hrát v Plzni, tam se zamilovala do kolegy Ivana Michného, se kterým měla dceru Terezu. Jenže její manžel onemocněl roztroušenou sklerózou a zemřel. Herečka se ocitla sama s malým dítětem, navíc plná smutku z odchodu partnera. A právě v té době se začínala přibližovat Munzarovi.
Chtěl jen to nejlepší
Oba byli rozervaní bolestí, z čehož se zrodilo skvělé přátelství. „Prožila jsem si pád na ústa ve věku, kdy jsem měla ještě šanci pochopit, jaké jsou moje životní hodnoty a co v životě potřebuji. A Luděk si v podstatě prožil něco podobného. Takže velice zraněni jsme se k sobě přibližovali a vážili si kvalit druhého,“ vzpomínala Hlaváčová. Jejich bolest je nakonec posílila a uvědomili si, že v životě nemá smysl řešit maličkosti a hlouposti. Snad i proto si nikdo nepamatuje, že by je viděl rozhádané. Nad vším prostě mávli rukou s tím, že to za rozepře nestojí.
Munzar měl vysoké nároky nejen na sebe, ale i na své okolí. Bára Munzarová, kterou spolu partneři měli, například vzpomínala, jak jí v noci po představení kontroloval úkoly, a pokud nebyl spokojený, nechal jí je přepsat. „Řekl: To je strašný škrabopis, tohle já nepodepíšu! A paní učitelka mi pak říkala: Proč to máš třikrát? Říkám: Tatínek by mně to nepodepsal,“ usmívala se žena, která šla v hereckých stopách svých slavných rodičů.
Nikdy ho v ničem neomezovala
Jeho zásady byly ostatně pevné ve všem, do čeho se pustil. Jana Hlaváčová na tom byla stejně. I proto ani jeden z nich nepodepsal Antichartu, takových herců se přitom nenašlo mnoho. A pevný byl i po revoluci, když se rozhodl opustit národní divadlo, která strávil pětadvacet let. Nebyl spokojen s tím, kam Zlatá kaplička směřuje, což bylo něco, s čímž se nehodlal smířit. Zatímco Jana Hlaváčová přešla do Vinohradského divadla, on s divadlem definitivně skončil. Jeho hereckou dokonalost však mohli diváci obdivovat dál, na film nezanevřel.
Stejně tak se držel svých koníčků, které se rozhodně nedají označit jako poklidné. Miloval automobilové závody a sportovní létání. Od manželky se vždy dočkal pochopení přesto, že se o něj bála. „Byla bych moc nerada, kdyby mi někdo něco zakazoval nebo mě omezoval. Proč bych to měla dělat já,“ říkávala. Strach měla i z toho, že na světě jednou zůstane bez své lásky. To se bohužel naplnilo 26. ledna 2019. Jana Hlaváčová svého milovaného manžela do hereckého nebe následovala 13. ledna 2024.
