Článek
„Jeď do Pelhřimova, prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ Legendární hláška Rudolfa Hrušínského (†73) coby lékaře z filmu Vesničko má středisková zlidověla stejně rychle jako postava hostinského Rambouska. Jiří Lír (†72) ji zahrál s takovou lehkostí, že se stal jednou z nejvýraznějších tváří filmu, přestože na plátně netrávil mnoho času. A právě to jeho kariéru vystihovalo nejlépe. Byl mistrem malých rolí, nenápadných, ale nezapomenutelných.
Byl přesně takový, jakého diváci chtěli
Ironií je, že Lír pocházel právě z Pelhřimova, kde žádné krematorium tehdy nebylo a dodnes není. Vysočina pro něj ale nebyla jen filmovou narážkou. Narodil se tam do rodiny akademického malíře Josefa Líra a k umění měl blízko od dětství. Vedle kreslení ho ale rychle pohltilo i divadlo. Na gymnáziu seděl v lavici s Lubomírem Lipským (†92), se kterým později zůstal profesně propojený dlouhá léta. Právě Lipský ho definitivně vtáhl do hereckého světa, když ho po válce přizval do pražského Divadla satiry.
Lír nikdy nepůsobil jako typický filmový idol. Neměl vzhled prvoplánového hrdiny ani potřebu být středem pozornosti. Možná právě proto tak dokonale fungoval v rolích číšníků, hospodských, úředníků nebo lehce potrhlých strejdů. Dokázal vytvořit charakter během několika vět a jediného pohledu. Jeho humor byl suchý, přesný a civilní. Nepřehrával, netlačil na pointu, a právě tím byl výjimečný.
Rudolf Hrušínský svého kolegu Líra proslavil jedinou větou
Vedle Menšíka, Hrušínského a dalších to měl těžké
Za život natočil téměř dvě stovky filmových a televizních rolí. Objevoval se ve snímcích jako Marečku, podejte mi pero!, Vrchní, prchni!, Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Dívka na koštěti. Režiséři ho obsazovali rádi, protože byl spolehlivý a přesně věděl, jak i malou postavu udělat zajímavou. Jenže právě vedlejší role se pro něj staly trochu prokletím. „V těch malých se herec nemůže zdržovat rozehráváním. Musí to vypálit, aby každý věděl, o co jde. Hned. V malé roli si nemůžete říkat: Já to ukážu pak. Žádné pak už není,“ napsal v knize Ve Vedlejší roli.
Jeho dcera, herečka Kateřina Lírová, později několikrát naznačila, že se otec s pozicí „věčného herce ve druhé řadě“ vyrovnával jen těžko. Navenek působil smířeně a často o své kariéře mluvil s nadhledem, uvnitř ho ale mrzelo, že nikdy nedostal opravdu velkou dramatickou příležitost. V době, kdy českému filmu vládli Rudolf Hrušínský, Vladimír Menšík nebo Vlastimil Brodský, zůstával Lír tím hercem, kterého každý poznal, ale málokdo si vybavil jeho jméno.
Paradoxně právě v tom spočívala jeho síla. Když se objevil na scéně, divák okamžitě věděl, že přichází někdo autentický. Nepotřeboval dlouhé monology ani výrazná gesta. Stačil tón hlasu nebo drobná grimasa. Režiséři jako Zdeněk Svěrák nebo Ladislav Smoljak dobře věděli, proč po něm sahají opakovaně.
Muž několika talentů
Radost mu nakonec neudělala ani dcera. Sice vystudovala DAMU a několik let působila ve studiu Ypsilon nebo v libereckém Naivním divadle. Manželství s Ondřejem Havelkou, se kterým má syna Vojtěcha, se však rozpadlo. Havelka pak skončil s Alicí Kovácsovou, bývalou láskou Karla Gotta. Lír tak hledal útěchu nejen u herectví, ale také u malování, které bylo jeho velkou vášní.
Talent zdědil po otci a výtvarnu se věnoval celý život. Svým obrázkům s humornou nadsázkou říkal „omaly“. Často šlo o kresby s jemnou ironií a absurdním detailem, které přesně odpovídaly jeho povaze. Mezi kolegy byl známý tím, že dokázal obraz kdykoliv upravit podle životních změn jeho majitele. Když se například někdo rozvedl, Lír prý bez problémů přemaloval bývalého partnera třeba na psa.
Velkou oporou mu byla herečka Drahomíra Fialková (†87), se kterou prožil prakticky celý dospělý život. Drželi při sobě v době největší pracovní vytíženosti i v okamžicích, kdy přišly zdravotní problémy.
Humor Vladimíra Menšíka dlouho držel líra nad vodou
Po nehodě to byl jiný člověk
Zlom přišel v roce 1977. Lír tehdy utrpěl velmi vážnou autonehodu. „Po opuštění vozu předním sklem jsem ještě třicet metrů brzdil obličejem po mokré vozovce. Můj spánek byl nahrazen bezvědomím,“ tvrdil ve své knize. Výsledkem byla prasklina lebky, poranění mozku a dlouhé týdny v bezvědomí. Nějaký čas dokonce nebylo jisté, jestli se vůbec vrátí do běžného života.
Rekonvalescence trvala měsíce a změnila i jeho pohled na svět. Přesto se dokázal vrátit k práci a znovu natáčet. Pomáhal mu humor, který si zachoval i v nejtěžších chvílích. Pravidelně ho tehdy navštěvoval Vladimír Menšík (†58) a Lír později říkal, že kdyby se Menšík dal předepisovat na recept, uzdravovalo by se lidem mnohem lépe. V devadesátých letech mu lékaři diagnostikovali rakovinu kostí. Nemoc postupovala rychle a herec postupně mizel z veřejného života. Zemřel v Praze 20. srpna 1995. Bylo mu 72 let.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha Ve Vedlejší roli
