Článek
Narodila se 9. dubna 1891 v Liberci a jmenoval se Josef Vlastimil Burian (†70). Řeč je o legendárním králi komiků, kterému sudičky daly do vínku nejen obrovský talent a touhu bavit lidi, ale i pořádnou porci trápení. Jenže to malý chlapec, který se narodil dříve, než se začalo psát dvacáté století, samozřejmě nevěděl.
V Liberci prožil prvních krásných deset let života a když se jeho rodiče přestěhovali na pražský Žižkov, plnými doušky nasával tamní atmosféru. Jeho tatínek byl zapáleným vlastencem a tak svého syna často vodil do divadla. Sám Vlasta zpíval v kostele na kůru a brzy propadl kouzlu opery. Také ale miloval sporty všeho druhu a dokonce chytal ve fotbalové bráně za prvoligovou Spartu.
Toužil po prknech, která znamenají svět
Všechny jeho záliby ale musely ustoupit do pozadí, protože Burian zatoužil po prknech, která znamenají svět. Sice se vyučil příručím na obchodní škole, brzy ale začal vystupovat na večírcích svých přátel, v různých kabaretech a hospodách. Tatínek nejprve neměl pro zálibu svého syna velké pochopení. Když ale poprvé spatřil jeden z Vlastových komických výstupů, pochopil, že jeho syn má velké nadání a přestal mu bránit.
V té době už Burian vystupoval ve vedlejších rolích v Divadle na Vinohradech a ve Švandově divadle. Také ale v tehdy velmi populárních kabaretech Rokoko, Červená sedma, Bum a Revoluční scéna. Brzy bylo zřejmé, že se zrodil velký komik, který svou slávou dostihl i oblíbeného Ference Futuristu. Když vypukla 1. světová válka, chtěl se jí Burian vyhnout. Potloukal se po vlastech českých spolu se svým kamarádem, který ho při kabaretních výstupech doprovázel na piano.
Byl ale chycen a uvězněn a kdyby nepřišla amnestie, kdo ví, jak by to s ním nakonec dopadlo. Takhle ale zbytek války přežil ve vojenské kapele a znovu příležitostně vystupoval v pražských kabaretech. Ačkoli se mu po válce otevřely i brány Vinohradského a Národního divadla, jeho srdce i nadále patřilo především kabaretům. V té době už byl Burian tak vytížený, že měl i několik různých představení denně a ještě k tomu každé jinde.
Ostatky Vlasty Buriana byly v roce 2002 přeneseny na hřbitov na Vyšehradě
Nikdo ho nechtěl zaměstnat
Není divu, že se občas stávalo, že některý ze svých výstupů nestihl. Právě tehdy se prý ředitelé pražských divadel dohodli, že už jej žádný nezaměstná. Jenže Vlasta si s tím poradil po svém. V roce 1925 si založil v sále hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí Divadlo Vlasty Buriana, známé hlavně pod zkratkou DVB, které brzy patřilo mezi nejúspěšnější divadla v meziválečném Československu. Svým osobním kouzlem a smyslem pro situační komiku si Burian brzy podmanil i film.
Dodnes se traduje, že za jednu roli dostával sto tisíc korun, zatímco herečky, jako byly například Adina Mandlová nebo Nataša Gollová jen deset tisíc. O to překvapivější je, že v soukromí to byl tichý muž, který se potýkal s depresemi, a který byl téměř závislý na své milované manželce Nině Červenkové-Burianové. Ta musela být na každém jeho představení a když byla nemocná, nechal Burian zavést mikrofon na jeviště a Nina poté jeho výkon poslouchala telefonem. Oba tak žili jeden pro druhého a jejich lásku nemohla zničit ani krutá poválečná léta.
Zatčen, uvězněn a zakázán
Už v roce 1944 se nad Burianovým osudem začalo smrákat. Nejprve nacisté jeho divadlo zavřeli a když bylo konečně po válce, tak jej začali pronásledovat i komunisté. Dříve obdivovaný a téměř uctívaný král komiků byl zatčen a uvězněn v jedné cele s esesáky a kriminálníky. Za nějaký čas byl sice propuštěn a soud jej osvobodil, jenže po negativním ohlasu v tisku následovalo další zatčení. Burian byl na základě vykonstruovaných odsouzen za kolaboraci a musel si odpykat několikaměsíční trest v těžkém žaláři.
Také mu byl zabaven veškerý majetek a musel zaplatit pokutu půl milionu korun. A aby toho nebylo málo, několik let nesměl vystupovat. Nejprve se živil těžkou manuální prací, později byl poslíčkem na horských chatách. Během té doby zestárnul snad o deset let a když mu byl konečně zrušen zákaz vystupování, z dříve tak energického krále komiků zbyl už jen pouhý stín. Burian měl definitivně zničené zdraví, takže během svých představení musel sedět. Dál ale ze všech sil bavil diváky, i když sám uznával, že už to zkrátka není ono. Dokonce i postavy, které tehdy ztvárnil ve filmech, už neměly jeho pověstný říz.
Představení odehrál se zápalem plic
Dodnes se traduje, že když Buriana jeden z jeho fanoušků požádal o autogram a chtěl, aby tam připojil král komiků, Vlasta smutně řekl: „Král? Kdepak král! Teď už jenom králíček…“ Přesto dál hrál a své poslední představení dokonce s těžkým zápalem plic. Není proto divu, že 30. ledna 1962 zemřel na plicní embolii. Jeho milovaná Nina odešla na věčnost už za devět týdnů po něm, a jak se dodnes říká, prý naposled vydechla na Burianově hrobě.
