Článek
Vojna za tuhého socialismu byla v Československu nejen v podstatě „o ničem“, ale také životu nebezpečná. Během výkonu služby zemřelo jen mezi roky 1964 až 1989 více než 3800 mužů, jak upozornil web info.cz s odkazem na údaje Vojenského historického ústavu. „Jestli dnes někdo tvrdí, že tehdejší armády dělala z chlapců chlapy, tak je buď blázen, nebo se vyžíval v šikaně,“ tvrdí pamětník Petr Novotný, který sloužil na Slovensku v letech 1984-1986.
Nedivím se, že umírali ve službě
Podle Novotnýho bylo obvyklé, že se nováčci například zavírali do skříněk a pouštěli z kopce nehledě na to, jestli si některý z mladíků zlomil ruku nebo ošklivě potloukl. „Byl to takový test přežití, alespoň tak tomu říkali mazáci. Neviděl jsem nikdy nikoho umřít, ale rozhodně se nedivím, že za pár let umřelo tolik kluků ve službě. Někdy to bylo fakt kdo s koho.“
Sám pocházel z rodiny drobného živnostníka, možná o to měl své působení u útvaru složitější. „Bylo nás tam pár takových a dávali nám jasně najevo, že jsme nepřátelé státu a bude s námi „po zásluze“ zacházeno. Přitom můj táta měl malou drogerii, nic, co by soudruhy muselo znepokojovat.“
Nebyl jsem žádný hrdina
Boj s imperialistickými vrahy samozřejmě nikdy nezažil, ani nemohl. „Politické vymývání mozků, to bylo obzvlášť výživné. Hlavně pak zkoušky z toho, jestli víte tu či onu hloupost. Dnes je to pro mnoho lidí k smíchů, když o tom mluvím. Ale být přímo v tom, to zase až taková legrace není,“ má jasno Novotný.
Nedělá ze sebe hrdinu, na rovinu říká, že když se mohl někam „uklidit“, tak to udělal bez ohledu na to, co se dělo ve vedlejší místnosti. „Byl jsem srab, nechtěl jsem dostat víckrát, než bylo nutné.“ Vzpomíná, že se jen jednou zastal šikanovaného brance a dlouho litoval. „Dostal jsem od tří mazáků takovou nakládačku, že jsem si později všechna podobná gesta raději rozmyslel.“
Chtěli jsme to rychle vytěsnit
Tvrdí, že bylo potřeba dva roky přežít, nic víc, nic méně. „Nahlásit nějaký čin nemělo smysl, velitelé vesměs pekli s mazáky.“ Na druhou stranu si ale prý bylo třeba dávat pozor a koukat kolem sebe. „Kdo chtěl, měl vojnu jako flákárnu, ale také dost nebezpečnou. Stačil chybný krok a už si na vás posvítili.“
Na službu socialistické vlasti se snažil po návratu do civilu rychle zapomenout. „S jedním kamarádem jsme se chvíli vídali, pak jsme se ale dohodli, že to nemá smysl. Chtěli jsme to vytěsnit. Myslím si, že kdo na tu dobu vzpomíná, tak je prostě opravdu cvok.“
Zdroj: autorský článek
