Článek
Historicky z Vojenského historického ústavu vypátrali, že mezi roky 1964 - 1989 zemřelo během služby Československé vlasti 3 843 mužů, informaci přinesl server info.cz. Přesto se i dnes najde řada lidí, kteří službu minulému režimu hájí s tím, že šlo o nejlepší roky jejich života. Mnohem více se ale najde těch, který dva roky v „zeleném“ odsuzují.
Šikana, kluci bez jídla
Není se čemu divit, měli před sebou celý život, místo toho museli často na druhý konec republiky bez možnosti se naučit něco, se jim v dalším životě může hodit. „Poslali mě na východ Slovenska. Neměl jsem dobrý kádrový posudek,“ vzpomíná pamětník Karel Morávek s tím, že prožil nejhorší roky života. „Od rána do večera buzerace, slabší měli denně na talíři šikanu, někdy byli i dva tři dny bez jídla, protože jim vše snědli mazáci.“
Podle Morávka se našli odvážní kluci, kteří se vzepřeli. A dopadlo to buď tak, že vedení útvaru jejich stížnosti zamítlo, to v případě, že věc „hnali nahoru“. Nebo museli ukázat, že mají větší sílu a obstát ve rvačce s těmi, jejichž chování se jim nelíbilo. „Druhá varianta byla častější. Problém byl, že mazáci šli klidně tři, čtyři na jednoho. Prostě komunisté, co od nich čekat, než nefér boj.“
Šlo to s nimi dál životem
Nebylo neobvyklé, že na vojnu odešli silní mladíci, kteří se ale vrátili jako zlomení muži. „Nesli si to dál životem. Znám nejméně dva dnes dávno dospělé chlapy, kteří se občas budí s noční můrou, protože je straší zážitky z vojny,“ vysvětluje Morávek. Podle něj bylo tak padesát procent všech branců, ze kterých se staly trosky. „Bylo pak na nich, jak se se vším vypořádají, jestli dokáží hodit za hlavu to, co se dělo, nebo se v tom začali utápět.“
Soudruzi mu otrávili život
Nebylo by spravedlivé tvrdit, že celá Československá lidová armáda byla prolezlá „šmejdy“, kteří chtěli za každou cenu ubližovat. Na druhou stranu těch, kteří by obraz tehdejší armády alespoň trochu zlepšili, bylo zoufale málo. „Měli jsme jednoho velitele, který byl super. Chlap, jak má být, voják ze své podstaty. Ale soudruzi mu všechno tak otrávili, že odešel do civilu pár měsíců poté, co jsem šel do civilu já,“ tvrdí Morávek.
On sám dnes říká, že žádné psychické následky nepociťuje, naopak rád vzpomíná na kamarády z té doby. „To je ale čistě z lidského hlediska. Na tu dobu jinak může vzpomínat snad jen blázen. Natož chtít, aby se něco takového vrátilo.“
Zdroj: autorský článek
