Článek
Vždycky hodně dala na názor své maminky. Pro dospívající ženu to bylo ještě fajn, alespoň se nechytla žádné špatné party. V pozdější letech už to ale dobrotu nedělalo. Lenka byla až příliš závislá na svých rodičích. A aby si udržela pohodu, kterou doma měla, většinou jim vycházela vstříc. „Byla jsem líná se spoléhat sama na sebe. Prostě jsem byla pohodlná, nebojím se to přiznat. Také jsem na to dost doplatila,“ vzpomínala sympatická brunetka.
Brala ho jako strýčka
Její matka totiž domluvila, že si vezme bohatého majitele statku ze sousedství. Problém byl v tom, že byl o pětatřicet let starší než Lenka. „Byl to fajn chlap. Ale vždycky jsem ho brala jako rodinného přítele, strýčka, na kterého se sice mohu spolehnout, ale ne s ním sdílet lože. Byl to pro mě hrozný šok.“
Zkoušela protestovat, jenže rodiče nepřesvědčila. Pohrozili jí, že když neudělá to, co chtějí, tak se bude muset odstěhovat. O tom ona ale nechtěla ani slyšet. „Kamarádka mi přitom nabízela, že můžu jít do Brna a bydlet s ní. Sice jen v garsonce, ale dala mi naději od všeho utéct. Jenže já toho nevyužila, raději jsem zvolila pohodlnou cestu. Neměla jsem to ale dělat.“
Měl ji jako služku
Veselka to byla opravdu veliká. Sjeli se hosté ze všech koutů České republiky, několik dokonce z Polska a ze Slovenska. Lence to moc slušelo. Což se už moc nedalo říct o jejím manželovi. „Vzal si oblek, který byl moderní tak před dvaceti lety. Řekl mi, že nechce zbytečně utrácet. Začal jsem tušit, že mě s ním čeká nepříjemný život. Široko daleko se o něm říkalo, že by si nechal pro korunu vrtat koleno,“ usmívala se hořce mladá žena.
Realita byla snad ještě horší. Lenka nikam nesměla, od rána do večera pracovala na statku. „Měl mě spíš jako pomocnou sílu než manželku. Tedy, do určité míry. Když došlo na manželské povinnosti, to by mě najednou na rukou nosil, jen abych mu neříkala „ne“. Zkusila jsem to, ale neprošlo to. Takže jsem s ním spát musela.“
Nakonec to zvládla
Navíc po ní chtěl, aby mu umývala nohy a stříhala nehty na rukou i nohou. „Nevím, co to je, nikdy jsem se s tím nesetkala. Tyhle požadavky byly opravdu hrozné. V manželství jsem vydržela téměř dva roky. Pak jsem se prostě sbalila a utekla. Jen s jednou taškou, kam jsem si dala nejnutnější věci.“
Lenka svého času nechtěla opustit pohodlí domova, osud jí za to možná přichystal těžkou zkoušku. Nutno ale říct, že ji zvládla. „Bydlím sama, mám dobrou práci. Nejsem závislá na nikom a na ničem. Jen rozvod se stále táhne, manžel nechce povolit. Nevadí mi to ale, jednou to skončí.“
