Článek
Vždycky patřila mezi krásky, po kterých muži toužili. A také měla skvěle nastartovanou kariéru. Ivanka Devátá si zkrátka mohla dělat téměř cokoli, co se jí zlíbilo. Našly se však i temné chvíle, o kterých se ale nikdy nebála mluvit. O svém pobytu v blázinci dokonce napsala knihu. V jejím životě to ale přitom nebylo vždy jen o nevydařených vztazích, ale třeba i o „šíleném“ sousedovi, který ji pravidelně deptal.
Chtěla někoho zlobivého, tak ho dostala
Přitom když se zamilovala do kolegy Miloše Hlavici, vypadalo to, že bude mít hromadu štěstí a ve finále i dětí. Bylo jí čtyřiadvacet let, krátce po svatbě se jim narodil syn Marek. Zdálo se, že rodinná pohoda nemůže být větší. Jenomže Devátá nebyla spokojená. „On byl na mě až moc ideální. Potřebovala jsem někoho alespoň trošku zlobivého, ale pánbůh mě potrestal a dal mi hodně zlobivého,“ tvrdila herečka. Osud jí totiž do cesty „přihrál“ Josefa Vinkláře.
Devátá se zamilovala. Velmi brzy však zjistila, že to bude hodně bolestný vztah. S Hlavicou se přesto rozvedla, aby šla k oltáři s Vinklářem. Jestli si do té doby někdy stěžovala, že se nudí, tak teď na to neměla ani pomyšlení. „Nebyl třeba tři dny doma. Některé ženské mi samy řekly, že se s ním někde opily a skončily v posteli,“ vzpomínala na slavného manžela. Vydržela to dvanáct let. Stále doufala, že se něco změní. To se ale samozřejmě nestalo. Podruhé v životě se tedy rozvedla a opět jí do cesty vstoupil charismatický sympaťák.
Mrkvička byl nejlepší
Románek s Ladislavem Mrkvičkou však neměl dlouhého trvání. Vinklář se totiž snažil ze všech sil, aby jim vztah pokazil. Nebál se využít ani jejich syna Adama. „Chodili jsme spolu rok, ale musím říct, že to byl nejlepší mužský mého života,“ měla jasno. Devátá se přesto s Mrkvičkou rozvedla a znovu se dala dohromady s bývalým manželem. Podruhé se také vzali a byli spolu pět let. Jenže se opět žádná změna nekonala, spíš naopak. Devátá skončila v psychiatrické léčebně a všechno špatné se začalo měnit až ve chvíli, kdy se s Vinklářem podruhé rozvedla.
Zbláznila se ze souseda
Pokud si ale myslela, že má od všeho pokoj a už bude jenom dobře, tak se bohužel spletla. Měla smůlu, že bydlela vedle člověka, který to asi neměl v hlavě v pořádku. Dělal si z ní legraci, v noci mlátil křeslem o zem nad její ložnicí a smál se, pořádal večírky, pouštěl nahlas hudbu apod. „Plakala jsem a přála si, abych už byla mrtvá,“ vysvětlovala později. Vše došlo tak daleko, že už nechtěla chodit domů, bohužel však neměla kam jinam jít.
Teror se ale snášet nedal, vždyť to trvalo dlouhých šest let. Herečka se poté zhroutila a chtěla spáchat sebevraždu. Nakonec se na dvanáct dní nechala zavřít do Bohnic. Tam se nepohodla se spolubydlící schizofreničkou, která měla pocit, že ji všichni za zády pomlouvají. Což ale nebyla pravda. Potíže se Deváté přesto všechno povedlo ustát. I když, jak se to vezme. Za pár let jí totiž lékaři zjistili rakovinu a herečka je přesvědčená, že za ni může bezohledný soused. Nebyla by to však ona, kdyby tuto zákeřnou nemoc neporazila.
