Článek
Herečka Monika Zoubková se vrací do Ulice coby učitelka Marie Křížová, která mimo jiné nejprve „pekla“ s Lucií Vondráčkovou coby Soňou Čechovou. Postupně ale zjistila, co je dnes už bývalá ředitelka zač. Každopádně její naskočení do Ulice po několika měsících fanoušky nekonečného seriálu vesměs přivítali a berou ho jako zajímavé oživení děje. „Vždycky mě těší, když vidím, jak seriál baví diváky a jak reagují na děj. Je to pro mě velká motivace vrátit se a předvést, že i po pauze můžu svou postavu zahrát s energií a nasazením,“ uvažovala. Objevily se však také spekulace, že natáčení mohlo ovlivnit některé její soukromé plány.
Rozvod byl jediné možné řešení
Faktem je, že v osobním životě si Monika Zoubková prošla těžším životním obdobím. Po dlouhém vztahu se herečka v roce 2023 rozvedla s divadelním režisérem Michalem Dočekalem, s nímž má dcery Emmu Luisu a Stellu Marii. Tento krok pro ni znamenal zásadní životní změnu, a jak sama přiznala v rozhovorech, bylo to období plné emocí, sebereflexe i nových výzev.
Na druhou stranu cítila, že ve vztahu už nemůže pokračovat. „Manželství je dialog, ale pokud si chce povídat jen jeden, je to bezvýchodná situace. Nám to prasklo po sedmnácti letech. Odejít bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě. Ale věděla jsem, že už jsem udělala všechno, čím bych to z mé strany zachránila. Prošla jsem si vlnou emocí od stesku přes strach a výčitky,“ vzpomínala.
Rozvodu s Michalem Dočekalem (vpravo) prý nešlo zabránit
Následovaly roky single života které nebyly jednoduché. Zoubková zůstala sama na dcery, neměla se o koho opřít, když to potřebovala. Nakonec ji zkušenost s rozvodem vlastně posílila, jak sama přiznala. „Zvládnu se o dcery sama postarat, dát jim zázemí. Prostě nést veškerou zodpovědnost za výchovu a celý ten kolos povinností. Samozřejmě to není jednoduché, občas v noci nespím a hlavou se mi honí spousta otázek a starostí, ale už si nic nevyčítám a ničeho nelituji.“
Rodiče jí naučili disciplíně
Po téměř šesti letech samoty se začala s někým vídat, ale právě tehdy se objevily nejrůznější zvěsti, že dala před vztahem přednost návratu do Ulice. Těžko říct, co je na tom pravdy. Na druhou stranu i kdyby to tak bylo, bylo by to jen a pouze rozhodnutí Moniky Zoubkové, která dnes patří mezi herečky, které diváci vnímají především díky výrazným televizním rolím, ale její cesta k tomu byla delší a mnohdy méně nápadná, než by se mohlo na první pohled zdát.
Narodila se v roce 1976 v Krnově do lékařské rodiny, kde se od dětství setkávala s disciplínou i očekáváními okolí. Sama však brzy poznala, že ji láká umělecký svět. Hrála na housle, ale nejvíce ji přitahovalo herectví. Po gymnáziu proto zamířila na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde absolvovala činoherní herectví a začala si postupně budovat svůj profesionální profil.
Po škole následovalo několik divadelních angažmá, mimo jiné v pražském divadle Rokoko a dlouhodobé hostování v Divadelním spolku Kašpar (Divadlo v Celetné), tedy v jednom z nejrespektovanějších scénických domů v Česku. Zde si zahrála v řadě inscenací, které ukázaly její šíři a schopnost pohybovat se mezi dramatickou i komediální polohou.
V nejistotě je i svoboda, to jí vyhovuje
Postupně se dostávala i před kameru. Od menších rolí ve filmech a seriálech jako Nemocnice na kraji města po dvaceti letech či Zdivočelá země, přes větší příležitosti v Taková normální rodinka nebo v populární Ordinaci v růžové zahradě, až k současným televizním projektům. A její role Marie Křížové v Ulici vyvolávala od začátku velké emoce. I to je známkou toho, že herečka dokáže dobře ztvárnit charakterově náročné role.
Vedle herectví se Zoubková věnuje i dalším kreativním aktivitám. Je autorkou dvou dětských knih — Brok, Flek a strašidla a Putování za minísky — které vychází z její fantazie. Ostatně, práce herečky není nikdy úplně stabilní, někdy je jí hodně, jindy méně. „V herectví je to jako na houpačce. Jednou máte hodně práce, podruhé zase klid. Ale v té nejistotě je i svoboda, která mi vyhovuje. Můžu zkoušet různé věci, potkávat nové lidi a být součástí tvůrčího procesu, ať už na jevišti, před kamerou nebo třeba při psaní knih. Každá zkušenost mě někam posune,“ uvažovala. Skloubit herectví, psaní a péči o dceru nemusí být vždycky snadné. Zoubková to ale zatím zvládá.
