Článek
Chtěla jsem vlastní jazykovou školu.
Neměla jsem: žádný průzkum trhu žádný business plán.
Měla jsem: 👉 50 tisíc korun a pocit, že je to obrovský balík.
A hlavně: 👉 absolutní víru, že to bude fungovat.
Věřila jsem, že: lidi chtějí jazyky chápou, že je potřebují a budou nadšení, že jim to nabídnu.
Pronajala jsem kanceláře.
Pavlačák v centru Brna.
Plesnivý. Smradlavý. V hrozném stavu.
Sama jsem to vymalovala.
Koupila jsem ten nejlevnější nábytek, co byl k dispozici.
👉 Dřevěný zahradní.
Naleštěná bída. A já na ni byla hrdá.
Koupila jsem si bílé tričko.
A doma v kuchyni na něj nastříkala logo.
Můj přítel Tomáš mi pomohl:
vytiskl první vizitky udělal letáčky přivezl stůl a židli.
A já?
Stála jsem na náměstí Svobody v Brně.
S úsměvem od ucha k uchu. Se zářícíma očima.
A pak přišla realita.
Každý večer jsem seděla v kanceláři. A dívala se na dveře.
A čekala,
👉 že přijdou lidi 👉že budou stát fronty.
Nestál tam nikdo.
Za měsíc pár studentů. Za tři měsíce bylo jasné:
👉 moje jazykovka si na sebe nevydělá.
Peníze docházely. A já začala panikařit.
Musela jsem něco udělat.
A tak jsem se vrátila do práce,
👉 abych mohla dotovat vlastní podnikání.
Šest let.
Dvojí život.
Byla jsem:
naivní, nepřipravená a bez zkušeností.
👉 ale hlavně posedlá.
A úplně sama.
Dnes je to jiné.
Dnes ženy mají možnost: 👉 ptát se 👉hledat odpovědi 👉 inspirovat se.
A to je dobře.
CO MI TO DALO:
Nadšení nestačí.
Víra je důležitá, ale bez reality a čísel tě podnikání rychle dožene.
Dnes vím, že začít můžeš i naivně. Ale vyrůst musíš vědomě.
