Článek
Vloni jsme se prodrali návštěvníky vánočních trhů v Úštěku, abychom zhlédli slet andělů z kostela. Pohled na letící anděly byl sice úchvatný, ale štrúdl lidí deroucí se vpřed a vzad nám vzal chuť se sem znovu vracet. Letos stačilo jen kolem Úštěku projet, aby nám známí potvrdili, že tu byl opět takový malý „Václavák“.
Přejeme si klid a milujeme tradice
A proto jsme se rozhodli navštívit vánoční trhy v Zubrnicích (okres Ústí nad Labem). Vánoční trhy v Zubrnicích jsou jedním slovem nádherné. Sice jsme si vystáli frontu na lístek, ale to bylo to nejmenší. Alespoň jsem si prohlédla zubrnický vánoční stromeček zkrášlený i ručně šitými ozdobami. A už nás vítá sladké aroma punče, poctivého svařáku, line se vůně opékaných klobásek, které dostanete klasicky na tácek nebo vám čertíka zabalí do nahřáté placky. Limča i nealko svařáčky, táhnoucí se zlatavá medovina, mini koláčky, vánoční cukroví, dobroty z ekofarmy a spousta božských dárečků, kterými můžete potěšit pod vánočním stromečkem své přátele.
Barokní studna v centrální části Muzea v přírodě Zubrnice
Nejprve zamíříme do café baru, u něhož si každoročně dáváme do nosu. Pouze zde si totiž vychutnáváme pravou džezvičkovou kávu. Je výtečná. K ní jsem se vydala přikoupit kynuté plněné koláče s posypkou, jež naproti v chalupě pečou místní šikovné ženy. A to v peci, žádná plynová nebo elektrická trouba! Bohužel se po koláčích vždy jen zapráší. Vzala jsem tedy na milost povidlové buchty, byly výtečné.
Živý betlém v Zubrnicích
Pro dětičky tu je spousta příležitostí vyzkoušet šikovné prstíky
Objevili jsme několik dílniček. Košíkářka předvádí své umění. Stejně tak kovář. Mrkneme na živý Betlém, před kterým hlídkují oslíci Ferda a Vilík. I když Mikuláš už minul, pro potěchu dětí, ale přijde mi, že spíš rodičů, prochází jarmarkem spolu s partou úžasných čertů a anděly. A co mi přijde pěkné? Mikuláš je Mikuláš, žádný Santa a čerti opravdu čerti – takoví ti celkem milí klasičtí v kožichu a žádní hrůzní Krampusáci. Mezi návštěvníky se proplétají i Lucky v bílém oblečení se špičatým zobákem. I Lucky patří k tradici Vánoc. Mají za úkol kontrolovat činnost hospodyněk v domácnosti a nepořádek trestat. V ruce drží zpravidla peroutku, aby právě lajdácké hospodyni vymetly všechny rohy v domácnosti.
Před živým betlémem živí oslíci. Ten druhý je menší a na fotce není vidět…
V Zubrnicích se těšívám na koncerty v gotickém kostele sv. Máří Magdalény
Naprosto nás překvapilo Saxofonové trio z Děčína. Mládenci, kteří ukázali, co dokáže saxofon. Nevěřila jsem vlastním uším, jedním slovem nádhera. Po koncertě jsem jim okamžitě zamířila vyseknout, vzhledem k jejich mládí, poklonu s dotazem, zda studují hudbu? Kluci mě převezli – studují gympl či průmku. Na JAMU se prý chystají po maturitě. Mládenci, klobouk dolů!
Saxofonové trio z Děčína
Nikdy neopomeneme v Zubrnicích navštívit také starou školu č.p. 26 z roku 1863 se školními škamny s místem na kalamář, tabulí na nožkách, starými obrazy. Učebna, kde nechybí dřevěné parkety, je umístěna v přízemí ve stylu vesnické školy po druhé světové válce. Vítají nás sálající kamna a vůbec to tu prostě dýchá starými krásnými školními časy. Mimochodem jsem zaslechla dívenku, jež při pohledu na tvrdé lavice vyděšeně hlesla: „Tady bych určitě neseděla šest hodin ale ani čtyři!“
Naopak, já si na podobné, ale trochu modernější lavice vzpomínám a vracejí mě do dětství. Do první třídy mě doprovázela starší sestra. Já, telátko, si sedla do lavice (byla tam taková sklopná sedátka) zády k tabuli. Sedátko mě hrozně tlačilo do stehen, ale já se ani nehnula. Tak na mě působila svátost první třídy. Naštěstí mě sestra ode dveří pozorovala a vysvobodila z dřevěného sevření. Mimochodem vzpomínáte si na barevné obrazy s písmenky v první třídě, kdy například „A“ znamenalo: „Alenko, stůj, auto houká, na něm v pytli bílá mouka. Auto mouku rozváží, po velikém nádraží?“ Vždy si na tyto obrazy ve staré škole v Zubrnicích vzpomenu a přiznávám, že se mi oči zalesknou. A mrzí mě, že si už nevybavím říkánky u dalších písmenek.
Užili jsme si vánoční atmosféry v Zubrnicích do sytosti
A rozjeli se do Nového Boru se tak trochu usebrat. K tomu nám dopomohl sváteční adventní koncert v kostele sv. Ducha. Úžasným sopránem přítomné potěšila Šárka Neprašová spolu s tenorem Richardem Božkem za klavírního doprovodu Barbory Filipové. Vkládám malou ukázku a prosím omluvte kvalitu nahrání, ale ráda bych vám přiblížila nádhernou atmosféru.
Šárka studuje na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, a přitom se aktivně věnuje koncertní činnosti. Mimochodem spolupracuje s hudebním skladatelem a držitelem ceny Grammy Hubertem Bittmanem a také s italským učitelem zpěvu Paolem di Napoli, pod jehož vedením rozvíjí pěveckou techniku belcanto. Nastudovala operní a koncertní árie, operety a je jí blízká i duchovní hudba, pročež své pěvecké umění s láskou předala posluchačům u příležitosti adventního večera. Pomyslnou třešinkou na dortu bylo společné vystoupení sopranistky a tenora. Fantastická atmosféra umocněná prožitkem v kostele krásně naplnila představu adventního svátečního večera plného štěstí, lásky a poselství Vánoc.
A tak si přeji, kéž by se lidé dokázali alespoň v adventní čas zastavit. Nechat plynout čas pomalu, nespěchat, nehonit se za ničím, prostě jen být. A možná, že by objevili leckdy ztracený klid, který pro samý spěch ne a ne najít. Přeji vám všem požehnané Vánoce a hezký adventní čas trávený s lidmi, které máte rádi a kteří mají rádi vás.
