Vereda da Ponta de São Lourenço PR 8: skalnatý a odlehlý trek na východě Madeiry

Na východním cípu Madeiry se otevírá stezka, která působí, jako by patřila zcela jiné krajině. Po zeleném Pico Ruivo nás Madeira zavádí do drsného a fascinujícího prostředí.

Tento trek právem patří mezi nejkrásnější na Madeiře. Po dopoledni, kdy jsme si vyšlápli na Pico Ruivo, se autem přesouváme do vyprahlé, téměř pouštní krajiny, která nabízí naprosto unikátní kontrast k zelenému vnitrozemí.

Na východní straně se tyčí strmé skalní útesy, které dle nálady buď omývá, nebo bičuje Atlantik…

Příjezdovou silnici lemují palmy stejně přirozeně, jako u nás lípy nebo břízy. Napravo se rozpíná nekonečný oceán. Ovšem silnici lemuje i dlouhá řada zaparkovaných aut a autobusů. Měli jsme štěstí a zaparkovali poblíž oficiálního parkoviště — podél turistického chodníku.

Stezka PR 8 je sice krátká, ale rozhodně není nezajímavá. Nachází se na nejvýchodnějším bodě ostrova a klikatí se suchou, drsnou, téměř pouštní krajinou s úchvatnými panoramatickými výhledy na oceán. Okamžitě vás pohltí svou zvláštní atmosférou.

Stezka vede po celé délce na otevřeném prostranství a není chráněna stromy, takže počítejte i s občasnými poryvy větru. Kapuce a dostatek pití jsou dobré doplňky.

Slunce spí, Měsíc si svůj čas ještě nenašel, ale provází nás Větrník. Občas se na nás usměje, občas nám nadzvedne kapuci.

Na trasu vyrážíme v půl čtvrté, za devatenácti stupňů a s tichým očekáváním. Dřevěný chodník nás svede dolů. V dáli pozorujeme jeho zákrutu, kterak se ztrácí mezi vysokými skalisky. Po pár stech metrech spočineme na první mezizastávce.

Před námi se rozprostírá fantastický výhled na nekonečný Atlantik, do kterého se zakously strmé skalnaté útesy.

Zatímco v zimě a brzy z jara je Ponta São Lourenço pokrytý svěží zelenou trávou, v létě a na podzim krajina připomíná úplně jiný, suchý svět.

Pobřežní trek vede podél poloostrova sopečného původu a nabízí téměř pouštní krajinu, která úžasně kontrastuje se zbytkem zeleného ostrova.

Jedná se o jedno z nejnavštěvovanějších míst, ale patrně díky prosinci jsme si ho mohli užít do sytosti. A při návratu téměř i v soukromí.

Schody do nebe na konci Madeiry. Žádný stín, jen vítr a sopečná skála.

Famózní vyhlídky se naskýtají snad na každém kroku. Rádi se zastavujeme. A chceme si krásu udržet v srdci co nejdéle a vzít si alespoň kousek s sebou. Jenže za pár kroků další nádhera. A tak vrstvím jeden výhled za druhým a cpu je do mého přeplněného pocitového šuplete.

Zvědavý sametový racek přilétne až na dosah ruky. Hrdě se před námi promenuje a my s vděčností zachytáváme jeho pozdrav. Skály, zbarvené do zvláštní hnědočerné barvy šmrncnuté rudým pruhem, jsou opravdovou zvláštností této perly Atlantiku.

Některé skalní útvary připomínají pórovité mořské houby. Jenže místo vody nasávají naši pozornost a vtahují nás do kouzla svých tajuplných útrob.

Necháváme se unášet famózní přírodní scenérií.

Ze zvláštně tvarované skály vyčnívá obličej — koho? Indiána s pohledem upřeným na modrý oceán. Anebo hlava lva? Sfinga je okouzlující. Naše fantazie okamžitě pracuje na plné obrátky. Pustíme ji jako draka — vzlétá k nebesům, zamává papírovým ocasem a otevírá nové kouzelné vjemy.

Projdete celý poloostrov Ponta de São Lourenço, studujete informační tabule o mořském ptactvu, ale v objektivu skončí vždy jen drzý fešák se žlutýma nohama — racek.

I když info cedule seznamuje s pozorováním mořských buřňáků bělonohých či madeirských, nejspíše je nezahlédnete, protože jsou noční ptáci. Hnízdí na nedalekém ostrově Ilhéu do Farol.

Zároveň se dozvídáme, že na ostrůvku Desembarcadouro hnízdí jedna z největších kolonií racků žlutonohých v regionu.

Zastaví nás další info cedule s půjčovnou lodí a kajaků. Tady si můžete udělat krátkou odbočku a sejít k oblázkové pláži. Ideální místo pro osvěžení. My pokračujeme po vyprahlém Dračím ocase dál.

Když už si myslíte, že vás v totálně vyprahlé skalnaté poušti (kromě výhledů) nic nepřekvapí, najednou se před vámi rozvlní palmový háj! Jako z jiného světa se před námi vyloupne zelená oáza. Nevěříme svým očím.

Po dřevěném chodníčku procházíme okolo stylového kamenného domku, který tu v roce 1905 vystavěl vizionář Manuel Bettencourt Sardinha. Dům se dědil z generace na generaci a v roce 1996 ho vnučka D. Francoiçe Delput prodala regionu Madeira.

Udělala to však pod podmínkou, že bude sloužit výhradně ochraně přírodních hodnot. Region ho nakonec otevřel i pro veřejnost jako infocentrum a kavárnu.

V recepci najdete expozici o zdejší přírodě. Zajímavostí je, že v této lokalitě lze při troše štěstí pozorovat tuleně mnicha, jednoho z nejohroženějších savců planety.

Dostanete se sem pouze pěšky nebo lodí. Pokud toužíte uniknout z přetechnizovaného světa, v tomto kouzelném, ač drsném koutu přírody, najdete svou vlastní idylku – takové přímořské hygge po madeirsku.

Smutně pokukujeme na opuštěnou terasu s posezením, kterou zaštiťují nádherné palmy. Jako by se tu zastavil čas. Boží místo uprostřed měsíční krajiny s výhledem na nekonečný modrý oceán.

Dnes je bohužel zavřeno, ale i tak stálo za to nasát genius loci tohoto úchvatného koutu Madeiry.

V Ponta de São Lourenço je také možné přenocovat ve vlastním stanu a užívat si klidnou noc s poslechem zvuků přírody, které lze v této chráněné oblasti slyšet.

Pokračujeme s očima dokořán. Skály různých tvarů, kamenné schody s provazovým zábradlím, tříštící se vysoké vlny o útesy, běloskvoucí křiklouni rackové. Cesta se místy ztrácí a hopsáme po skále jako kamzíci.

Pokojně si tu pošlapují. Uchvacují nás pohledy na mohutné skály včetně sopečných hornin a barevných útesů s prohlubněmi, které fantasticky kontrastují s místy až temně modrou barvou oceánu.

Stále jsme se nenabažili. A místní krajina se nám odměňuje každým pohledem.

I když jsme si tentokrát kávu v té oáze nedali, genius loci Casa do Sardinha nás dostal. Odcházíme s prachem na botách ale klidem v duši.

Nicméně to největší mystérium nás teprve čeká. Zítra měníme vyprahlé skály za mlžný les, kde stromy vypadají jako živé bytosti.

Čeká nás legendární Fanal — a prý je to místo, kde se hranice mezi realitou a snem definitivně stírá.

· Vzdálenost: 6 km (tam a zpět)

· Obtížnost: střední

· Délka: 2–3 hodiny

· Start/cíl: Baía D’Abra

· Dle aktuálních informací od 1. 1. 2026: 4,50 € (děti do 12 let zdarma). Online zakoupíte na webu SIMplifica

Zdroje:

https://simplifica.madeira.gov.pt/

https://ifcn.madeira.gov.pt/pt/divulgacao/centros-de-rececao/centro-de-rececao-casa-do-sardinha.pdf?tmpl=component