Madeira nad mraky: Pico Ruivo v prosinci bere dech. Pozor ale na nová pravidla

Stojíte na vrcholu a pod vámi se líně převaluje bílá peřina mraků. Máte pocit, že se můžete dotknout nebe. Tohle je Pico Ruivo, nejvyšší bod Madeiry a místo, kde i ti největší skeptici na chvíli zatají dech.

Jenže ta absolutní svoboda, kterou jsme v horách milovali, končí.

Vrátili jsme se z Madeiry a realita je jasná: éra „prostě přijdu a jdu“ je pryč. Ostrov začal tvrdě regulovat nejoblíbenější trasy.

· Zadarmo už to nejde: Bez zaplaceného poplatku vás strážce nepustí ani na první schod.

· Mobil v kapse je nutnost: Rezervační systémy se stávají jedinou vstupenkou do ráje.

· Kontroly jsou nekompromisní: Potkali jsme je přímo u nástupu a pokuty jsou drastické.

Jak vypadá prosincový výstup nad mraky a na co se připravit, aby vaše dovolená neskončila u zamčené závory? Tady je čerstvý report z terénu.

Jsme čtyři a na doporučení jsme vzali malý Fiat Panda. Pro tamní úzké cesty s prudkými serpentinami optimální volba. Dnes máme v plánu dvě „péeerka.“

Pro ty, co Madeiru neznají: PR (Vereda) jsou oficiálně značené trasy. Přesně víte, kde začít i kam dojdete. A ještě než vyrazíme, přidáváme další důležité info.

Pokud se vám zdejší horské hřebeny zalíbily, pamatujte, že koncem dubna 2026 se tvář ostrova radikálně mění. Závod MIUT — Madeira Island Ultra Trail —se přitom dotýká i trasy na Pico Ruivo, která je během závodu částečně uzavírána.

Konkrétně 25.–26.4.2026 se zde běží legendární MIUT — Madeira Island Ultra Trail. Po zhlédnutí krátké jedinečné upoutávky mi běžel mráz po zádech:

· Omezení na trasách: Pokud plánujete návštěvu v tomto termínu, počítejte s tím, že klíčové úseky (včetně cesty na Pico Ruivo) mohou být pro turisty dočasně uzavřené nebo značně omezené kvůli běžcům, kteří se pokoušejí zdolat 115 km napříč ostrovem. Zdroje uvádějí, že v roce 2025 běželo v rámci všech závodů přes 2 000 běžců.

· Atmosféra vs. ubytování: Zatímco v prosinci je na horách relativní klid, v dubnu jsou kapacity ubytování vyprodané měsíce dopředu.

· Tip na jarní návštěvu: Na druhou stranu, vidět nejlepší trailové běžce světa, jak s čelovkami zdolávají ty samé schody, na kterých vy v prosinci lapáte po dechu, je neskutečný zážitek, který stojí za druhou letenku.

V 11:30 zastavujeme pod hlavním parkovištěm Achada do Teixeira. Pro jistotu — co kdyby nahoře bylo plno. Nebylo. Parkoviště je navíc bezplatné, což potěší.

Pico Ruivo (1862 m n. m.) je nejvyšší vrchol ostrova. Čekala jsem strhující výhledy, ale realita byla více než fantastická. Trasa z Achada do Teixeira je mírně náročná. Tam i zpět trvá zhruba 3 hodiny — záleží, jak moc se kocháte.

Turistů je tu sice více, ale v prostoru se snadno rozptýlíte. Těším se jako malá holka, a to už jsem, jak s nadsázkou říkám, ženská za zenitem.

Ubíráme se po kameny vystlaném chodníčku a vítají nás první žluté motýlkovité květy hlodáše. Nenechte se zmást. Září sice jako sluníčko, ale stačí jeden neopatrný krok mimo cestu a máte nohy samý škrábanec.

O kus dál rostou vysoké keře janovce s větvičkami jako metličkami a přes ně už hledíme na masivní stěny horských štítů. Míjíme pěknou kamennou útulnu s kamennými lavicemi. A aby těch kamenů nebylo málo, pokračujeme po krásných kamenných schodech stále výše až k modravému nebi.

Cestou na vrchol nás doprovázejí kouzelné výhledy na sametově zelené hory.

Zatímco první útulna byla opuštěná, na další už svačí asi desítka turistů, mezi nimi i Češi. O turistický odpočinek je tu postaráno.

I když turistika na Madeiře se v roce 2026 podstatně mění, její kouzlo zůstává.

Potkáváme turisty, ale není to tak hrozné, nejspíše díky prosinci. Předpokládám, že o sezóně jsou stezky „zašpuntované“. Mimoděk jsem si vzpomněla na jeden skvostný okamžik ze Stezky Českem, na kterou jsme se s manželem v našich společných 132 letech vloni vydali.

Dovedete si představit, že na vrcholu Sněžky jsme nepotkali ani živáčka? Tedy kromě slečny z Poštovny! Pravda, bylo 6 stupňů, mlha, sněžilo a dul nárazový vítr. Už se nedivíte, že jsme tam byli chvíli sami? 😁

Tady na Madeiře ale panuje úplně jiný svět — zelený, měkký a přívětivý.

Chodník, přerušovaný nízkými kamennými schody, je luxusní. Dotýkám se kamenné hráze, která se vine podél cesty. Její vršek přirozeně zdobí zeleň.

Potkáváme se s Poláky, smějí se na nás, prý „krajani“. Popřejeme si šťastnou cestu a — Cześć! Vedle cesty na nás vykukuje pupava se svými špičatými okvětními lístky.

Ne tak mlaďounká dvojice před námi. Kulatě se objímají a štěstí z nich doslova prýští. Hoch nás míjí a září:

„To je MOJE holka!“

„To se ale máš,“ odpovídám. Šťastně se směje.

Člověku to hned vlije krev do žil. Přicházíme k horské chatě Casa do Abrigo i s venkovním zelenkavým posezením, jež se nachází pod vrcholem Pico Ruivo.

Jsme nedočkaví a okamžitě se rozhodneme: Stavíme se tu, až se nadýcháme vrcholové krásy. Počasí nám zatím přeje. Více větrno, alespoň neprší.

Pokud se touláte přírodou na Madeiře, narazíte na botanické poklady, které mimo oblast Makaronésie jinde na světě ve volné přírodě nenajdete. Ostrov patří do oblasti zvané Makaronésie (v překladu „Šťastné ostrovy“), kam se řadí i Kanárské ostrovy, Azory a Kapverdy.

Právě díky sopečnému původu a izolaci uprostřed oceánu na nich roste řada společných endemitů – rostlin, které jsou domovem pouze zde.

Naše „kytičková konzultantka Zuzka“ nám prozradila, že rostlina připomínající palmu je ve skutečnosti andělika stromová (nebo také černá petržel či palma pastináková). I když pro nás vypadá velmi exoticky, místní ji dříve používali jako obyčejné krmivo pro dobytek.

Dnes je andělika pro turisty jedním z nejsymboličtějších úkazů, které může příroda Madeiry nabídnout.

Nezbytný dřevěný rozcestník upozorňuje na posledních 300 metrů na vrcholek. Jako by nás napínal. Ale my ho jen přelétneme očima a letíme do oblak.

Hustá bílá oblaka se líně převalují přes hřebeny. Vypadá to, jako byste stáli na křídle letadla. Jen občas vykoukne špička hory, než ji mraky zase přikryjí ohromnou bílou peřinou plnou naducaného peří.

Tyhle pohledy zbožňuji a nikdy se jich nenasytím.

Z rostlin dnes vede žlutá. Ale mám z toho botanickou detektivku. Co to na nás vykukuje? U nás vzácný chlupáček? A o kus dál snad i madeirský jestřábník? Miluje suti a skalnaté stěny. Je to fascinující — rostliny, které jinde na světě neuvidíte, tu máte na dosah ruky.

Těsně pod vrcholem nás ale čeká mrazivý pohled. Stopy velkého požáru. Ohořelé kmeny stromů se táhnou až do údolí jako černé, výstražně vztyčené prsty. Smutná připomínka toho, jak je zdejší příroda křehká.

Konečně stojíme u kamenné mohyly na vrcholu. Na kamenné vyhlídkové plošině se točím jako holoubek na báni a nemůžu se nabažit. Běloskvoucí oblaka se zastavila o štíty jako na povel. Impozantní. Magické. Madeira. Kol kolem nás vysoké majestátní štíty hor.

Avšak netušíme, že nás ten den čekají ještě dramatičtější scenérie. Po návratu k autu přejíždíme na východ ostrova – na PR8 Vereda da Ponta de São Lourenço, kde se zelená Madeira mění v barevnou, surovou krajinu útesů a oceánu.

Tenhle kontrast si ale zaslouží vlastní příběh.

Pro tentokrát si ukládám do svého pocitového šuplíku nezapomenutelné výhledy na nezměrnou boží krásu. Shlížíme na pokrývku mraků pod námi, která bez ptaní obklopila štíty hor.

Paní hor ty běloskvoucí duchny nestačila ani naklepat. Jako by je snesla rovnou z nebe a rozložila po horách, aby je nachystala k večernímu odpočinku.

Němá krása vystřelila šíp úžasu až do srdce.

Božská nádhera, se kterou se pozvolna prolínají i naše pohledy, vjemy a dychtivost v očích.

Ještě chvíli setrváme. Nastává čas k odchodu.

Scházíme k horské chatě Casa do Abrigo, která se nachází pod vrcholem. Objednávám si zamilovanou ponchu (tradiční madeirský nápoj), manžel kávičku a naši parťáci Jíťa s Dalím bylinkový čaj.

Můžete zde zakoupit i drobné suvenýry. Zdržíme se ovšem jen krátce a vyrážíme po vyšperkovaných kamenitých chodnících zpátky k autu, abychom se přesunuli k další madeirské nádheře.

Pico Ruivo už sice není zdarma, ale za tři eura (rok 2025) nabízí jeden z nejsilnějších horských zážitků, jaké Madeira umí.

A přestože tím náš den v horách zdaleka neskončil, tenhle příběh patří jen místům nad mraky.

· Plánovaná cena: dle aktuálních informací od 1. 1. 2026: 4,50 € (děti do 12 let zdarma)

· Povinná rezervace: nově je nutné mít rezervovaný časový slot přes portál SIMplifica. Bez potvrzení v mobilu vás kontrola na začátku trasy nepustí dál. SIMplifica je oficiální rezervační portál regionální vlády Madeiry pro vstupy na přírodní lokality.

· Pozor na termín: ve dnech 25.–26. dubna 2026 je trasa omezena/uzavřena kvůli závodu MIUT.

· Parkování: Achada do Teixeira (stále zdarma, ale kapacity se kvůli novým pravidlům rychle plní).

Zaplatili byste 3 eura za takový výhled, nebo vás zpoplatnění horských stezek odrazuje? Napište nám do komentářů.

Zdroje:

https://www.madeira.gov.pt/

https://ifcn.madeira.gov.pt/pt/atividades-de-natureza/percursos-pedestres-recomendados/percursos-pedestres-recomendados.html

A co vy? Máte raději sólové výšlapy, nebo nedáte dopustit na partu přátel? Dejte nám vědět v komentářích!