Článek
Minulý článek, kterým jsem si vysloužil obvinění, že jsem placený Seznamem, EU apod. (hele, kdybyste věděli kam poslat fakturu, napište mi to do komentářů). Jen jsem však popsal svoje reálné zkušenosti s vlastnictvím dospělého, moderního elektromobilu. Bylo to však i jinak.
První EV jsme si koupili chvíli po covidu, přestěhovali jsme se na vesnici, čekali jsme dítě a já musel začít do práce dojíždět, takže spalovák jsem nechal ženě na ježdění s dětmi. Vlak měl stále zpoždění, trvalo mu to a já musel být, co nejdřív doma a pomoct s dětmi. Tak jsme se rozhodli, že se koupí druhé auto. Bylo jasný, že na cesty do práce stačí něco malýho, aspoň se všude vlezu. Líbily se mi EV, ale jistý jsem si nebyl, navíc na velkou Teslu fakt nebyly peníze a eCitigo bylo drahý. Počítal jsem, kolik by mě vyšlo starší ojeté Citigo, které nerozváželo pizzu a sice cena byla pěkná, ale náklady na provoz nebyly malé. U EV byla situace horší. Leaf se mi nelíbil a měl problémy se vzduchovým chlazením. Zoe bylo hezčí, ale také chladilo vzduchem a tak bylo riziko degradace baterky větší. Ioniq byl drahý a tak padla volba na Fiat 500e, ten má kapalinově chlazenou baterku.
No, Fiat 500e je elegantní malý auto, co dostalo po vzoru Abarthu sportovní vzhled a museli ho začít vyrábět v Mexiku (anebo novém Mexiku) pro Kalifornii a pak Georgii v roce 2013 kvůli kvótám. Po 3 letech vlastnictví se tahaly do Evropy a prodávaly tady v bazarech. Na tom autě se to podepsalo, sice bylo dobře sestrojené, ale schválně tam nedali DC nabíjení. Tím pádem mělo jen AC nabíjení na jedné fázi, až 32A. Takže doma se na 16A nabíjelo 3,6 kW a venku na AC nějakých 7 kW. Na 24 kWh baterku to stačí, ale i venku pak musel člověk čekat třeba dvě hodiny, než se nabije. Na dlouhé výlety to tak fakt nebylo. Další problém je, že v USA mají konektor Typ 1 a v Evropě se používá Typ 2. Doma to znamenalo jen mít nabíječku s jiným konektorem. Akorát v autě to pak byly dva kabely - jeden pro AC, co nemělo v sobě kabel (krátká redukce) a druhý ten klasický, dlouhý, co se připojuje do AC zásuvky.
V USA také nemají zadní mlhovky, takže tu bylo nutné dodělat. Chvíli po převzetí auta mi kiksla 12V baterka a bylo nutné ji vyměnit, holt po 6 letech to už nedala. Navíc jsem byl druhý majitel v ČR a ten přede mnou s autem moc nejezdil. A taky pro USA fungovala aplikace, ale pro Evropu ne, takže vše se muselo nastavit na displeji - odkdy dokdy se má nabíjet, jak se má nabíjet a tak. Auto mělo svoje vrtochy.
Taky to bylo celkem malý auto, takže pro 2 lidi v pohodě, ale s dvěma dětma to nakonec taky šlo, a když jsem zjistil, že se dá kousek překližky v kufru vyndat (falešný kufr), tak se tam vlezl i kočár. Ve výsledku jsme s tím autem jezdili víc, než se spalovákem.
Normovaný dojezd byl 160 km. No, reálně v létě tak 140 km a v zimě tak 110 km. Na mých 90 km cesty to stačilo. V létě jsem jezdil většinu cesty po dálnici - akorát jen 115 km/h max., protože pak se to auto jako každý miniauto fakt klepalo a nemělo vysoké rychlosti rádo (proto Vás nikdy nepředjede na dálnici Citigo ani i10/i20). V zimě jsem pro klid své duše, abych měl jistotu aspoň 15-20% baterky jezdil po okresce. To mi přidalo na cestě tak 3-7 minut.
Jinak to auto bylo pěkně nenáročný, musel jsem měnit jednou brzdovou kapalinu, jednou tu 12V baterku, jinak obě kliky (holt italská kvalita) a pak už jen kabinový filtr a stěrače s vodou do ostřikovačů. To benzínové Citigo by si s velkou pravděpodobností vzalo víc věcí.
Celkem jsem to auto měl skoro 3 roky (mezi jeho 5-8 lety věku). K jeho 25 000 km jsem mu přiložil na hrb dalších skoro 60 000 km. Ušetřil jsem na nákladech skoro 100 000 Kč, což v pohodě vyrovnalo rozdíl v nákupce benzínového Citiga.
A jak jsem popsal, život s tím autem nebyl jednoduchý, byl plný kompromisů a věcí, které se mnohým můžou zdát jako peklo. Někdy jsem se fakt leknu když najednou začal moc klesat dojezd a radši jsem nabil po cestě domů. To auto mě tak občas zdrželo a fakt to nebylo jako těch 5 minut, co byl lil benzín do Citiga. Ale jak už víte, když se u nás změnila situace a stačilo nám jedno auto, koupili jsme normální moderní EV.
Ono to sice bylo totiž někdy složitý, ale to autíčko mě neskutečně bavilo. Těch 83 kW elektrického výkonu v 1,3 tuně váhy dokázalo ve městě být hned všude a na okresce to byla královská jízda. Prostě takový auto, co má svoje mouchy, ale usmíváte se, když ho řídíte. Musel jsem si dávat bacha, protože to byl předohrab a ten výkon uměl hodně protáčet kola. No a k tomu to auto bylo moc hezky tichý a bez vibrací motoru.
No a tyhle věci pak rozhodly, proč jsme si koupili jako velké auto EV. To už má větší prostor, má samozřejmě rychlé DC nabíjení a evropský konektor, má naprosto solidní dojezd (stačí na 95 % jízd bez nabíjení mimo domov), má funkční aplikaci, kde si můžu věci nastavit podle potřeb, je to zadokolka a má ještě lepší podvozek a je ještě tišší. Prostě tahle zkušenost s malým zábavným autem rozhodla, že jsem nechtěl spalovák, i když měl dojezd 1000 km, který mi byl k ničemu, když jsem kvůli tomu musel na benzínku každý druhý týden.
Rozdíl v letech výroby těch dvou EV byl 4 roky a přitom technologicky to je neskutečný posun. Holt doba elektrických pionýrů už je dávno pryč, ale kdo chce malý auto na dojíždění krátkých vzdáleností do města či po městě, tak v bazarech tyhle auta jsou a řídit je je radost. A kdo chce spalovák, ať si koupí spalovák. S tím benzínovým Citigem taky do Chorvatska komfortně nedojede. :-)
