Článek
Vybral jsem tři kapely a songy okolo roku 2000, které se u jistých skupin lidí mohli zapsat na první poslech úplně jinak, než jejich standardní tvorba. Interpretů by se dalo najít jistě více, ale vybral jsem ty pro mě nejzajímavější.
Zde padla volba na kapelu, kterou velmi dobře znám a tento song byl pro většinu fanoušků tak trochu kudlou do zad, protože se absolutně vymykal jejich standardní tvorbě. Ani to nebyla jejich autorská píseň, protože se jednalo o cover verzi, kterou původně nahrála velmi známá britská kapela The Who již v sedmdesátých letech. Z této verze se stal hit, který zazněl ve filmu Gothika s populární herečkou Halle Berry. Ve skutečnosti však byli Limp Bizkit jedním z tahounů stylu nu-metal.
Zatímco u Limp Bizkit jsem moc dobře věděl, že Behind Blue Eyes je skladba, která se jejich tvorbě vymyká, tak zde jsem byl dokonale napálen. Když jsem slyšel Reason, tak jsem to bral jako další popovou kapelu, která se ničím nevymyká ze standardu. Až teprve celkem náhodně jsem před pár lety objevil fakt, že kapela hraje ve skutečnosti něco úplně jiného, a to styl, který se mi vlastně kolem těch nultých let poměrně líbil. Škoda, že jsem je nepoznal dřív. Jejich rockové vypalovačky skutečně fungují.
Asi nejznámější věc. Nikdy jsem nebyl fanouškem britpopu, takže ani o hlavní tvorbě Blur jsem nijak nevěděl, ale Song 2 znal v tu dobu snad každý. Je ironií osudu, že skladba měla být tak trochu parodií na vlnu grunge, ale stala se největším hitem kapely. Hitem, který se objevil v nejednom filmu, počítačové hře či reklamě. No neříkejte, že ho někdo nezná.
