Článek
Na hudební festivaly jsem začal jezdit před cca dvaceti lety, takže si ještě pamatuji tu spoušť, která v noci zbyla po těch jednorázových kelímkách, které se válely doslova všude po zemi. Hned po ukončení hudební produkce musela nastoupit úklidová četa a dát areál na další den do pořádku.
To se změnilo se zálohovanými kelímky. Záloha byla většinou 50 korun, a proto si nikdo moc nedovolil kelímek vyhodit, ale ve stánku ho vyměnil za nový s novým nápojem. Nastal však nový problém, protože stačila malá chvíle nepozornosti a kelímky se začali „uklízet sami“. To znamená, že někteří lidé je začali předčasně sbírat a odevzdávat ve výkupech pro ně určených (kradli je). To většinou pořadatelé vyřešili tak, že ke každému kelímku dávali žeton či kupon, který se musel s kelímkem vrátit a teprve potom byl nárok na vrácení zálohy.
Minulý rok jsem navštívil festival, který funguje již cashless. To znamená, že mám na zápěstí náramek, kterým se platí v areálu vše od jídla až po WC. Rovněž záloha za vrácené kelímky se nahrává zpět na náramek. Dokonce je to tak chytré, že systém ví, kolik kelímků si kdo koupil a nenechá ho vrátit ani o kelímek navíc. Ideální systém.
Na Majálesu ale zvolili snad nejhorší variantu. Všechno se muselo platit kartou a při každém novém nákupu si člověk musel zakoupit nový kelímek. Kdyby se záloha za kelímky vracela rovněž nějak elektronicky, tak by to asi nebyl takový problém, ale záloha se vracela hotově. Jeden návštěvník tedy nedostal jen jednu zálohu, ale třeba deset a nelze se divit, že se hotovost, která jinak na festivalu nebyla, ztenčovala a došlo tak k oné vypjaté situaci.
Snad budou pořadatelé příští rok prozíravější a vyberou si systém, který podobným nedorozuměním dokáže jednoduše předejít. Již takové existují.
