Článek
Možná je to ostuda neumět v dnešní době dobře anglicky, ale mně ty jazyky nikdy nějak nešly. Vynikal jsem spíše v techničtějších oborech. Každopádně ve své práci angličtinu potřebuji. Alespoň tedy v písemné formě, takže jelikož tu máme už nějakých pár let internetové překladače, tak si dokážu vždy nějak poradit.
V zaměstnání běžně komunikuji s kolegy či business partnery z USA, Irska, Nizozemska, Indie, Turecka a některých dalších zemí. Konverzace jsou samozřejmě v angličtině, a to dost často i s kolegy z České republiky.
Občas je to sice trošku boj, ale vždy se mi povedlo vše vyřešit ke spokojenosti všech a nikdo z výše zmíněných států si nikdy nestěžoval na moji angličtinu, i když vím, že to jaksi není ono. Pravdou je, že někdy ani ta jejich nebyla výstavní, tak možná proto.
Přesto se najdou dva státy, kde jejich občané mají s moji angličtinou často problém a nebojí se mě opravovat či nějak jinak do mě kvůli tomu strefovat.
Prvním jsou samozřejmě Češi. Je zajímavé, že nikomu z rodilých mluvčích to dodnes nevadilo, ale tady to vadí a řeší se to. Naštěstí to neřeší nikdo z práce, takže mi to může být vesměs jedno a vlastně i je. Pro mou práci mi to zatím stačí, a kolegové, business partneři i zaměstnavatel jsou s tím v pohodě.
No a druhým jsou nepřekvapivě Rusové. Zde to bylo hlavně když jsem kdysi hrával nějaké on-line hry, jako třeba Counter Strike. Dnes se s nimi v komunikacích nijak významně nepotkávám, takže nemohu posoudit, zda to platí pořád, ale věřím, že to platí neustále.
Zde jde krásně vidět ono myšlení. Zatímco převážně v západních zemích jsou rádi, že se s nimi domluvíte a nikdo si nikoho nedobírá, tak na východě je to stále jinak. A bohužel na ten východ stále patříme evidentně i my.
