Článek
No nebylo to nic extra, ale prodávat v elektru zase nebylo na první pohled nic špatného. Na pohled druhý to již špatné bylo. Ačkoliv jsem si byl tak nějak jistý, že není vše tak, jak by mělo být, tak jsem byl spíše rád, že mám práci a na nic extra jsem si nestěžoval. Po roce a půl přišel zlom a já si řekl, že už mi to za to nestojí a další smlouvu již nepodepíšu.
Zde jsou důvody mého odchodu a věci, které byly v jednom nejmenovaném elektru v roce 2010-2012 možné:
- Ztráta pračky: Bylo prokázáno kdo jí přijal a tedy špatně spočítal. Ovšem jednalo se o člena rodiny paní vedoucí, takže za to mohli všichni, a proto jsme se museli na poměrně drahou pračku skládat ze svého.
- Ztráta tří kráječů: Opět stejný důvod. Zde naštěstí ke skládání nedošlo, ale schytal to kolega, který to údajně měl přebírat. To, že tam nebylo jeho jméno, jaksi nevadilo. No nakonec se to nějak zahrálo do autu.
- Chybějící evidence docházky: Možná někdo nadává na “píchačky”, ale kdybychom je měli, tak by bylo jasné kdo a jak do práce chodí. Zde nebylo nic evidováno a na konci měsíce se to nějak udělalo. Paní vedoucí byla v práci cca 50 hodin, ale papírově odchodila celý měsíc. My podřízení jsme tam byli přes 200 hodin, ale na výplatnici nějakých 176 hodin. Nějak se to přeci muselo kompenzovat.
- BOZP: Ačkoliv jsem několikrát upozorňoval na nevyhovující štafle, které se jednou rozpadnou, tak byl neskutečný problém objednat nové. To samé s rudlíkem, kde jsme museli dokonce několik dní nosit ledničky a pračky ve dvou lidech bez něj. Lidi se celkem divili, že taková firma nemá takovou základní věc.
- Krádeže v obchodě: Zjistil jsem, že se nám začínají ztrácet barvičky do tiskáren. Místo řešení k zamezení krádeží mělo dojít opět k tomu, že si to vše zaplatíme.
Tohle už jsem nevydržel a řekl, že končím. Nesetkalo se to moc s pochopením u vedení, ale další smlouvu jsem již nepodepsal a šel dál svojí cestou.
Dnes dělám ve středním managementu pobočky jednoho významného logistického hráče a jen s úsměvem vzpomínám na to, co jsem si nechal tehdy líbit a co bylo v tu dobu možné. Píšu v tu dobu, protože nevěřím tomu, že by to bylo možné i dnes, kdy je o zaměstnance nouze. Já sám nic takového nepociťuji ani u sebe ani se tak nechovám ke svým podřízeným a ani se tak nechová nikdo u nás na pobočce.
Pevně doufám, že tato doba již skončila a nikdy se nevrátí. Nikdo si nemůže dělat, co chce a chovat se k lidem jak pitomec, protože má moc vedoucího. Pokud ano, tak se nebojte vzít nohy na ramena a změnit práci. V budoucnu se to jistě vyplatí. Mně se to rozhodně vyplatilo!
