Článek
Před cca deseti lety jsem nastoupil do jedné místní a ryze české firmy. Byla to moje druhá práce a byl jsem zvědavý, jak se bude lišit od té německé, kde jsem pracoval minule.
Šok z nové firmy byl celkem velký. Po pár hodinách jsem poznal, že tady se zastavil čas někdy před rokem 1989. Abych však nebyl nespravedlivý, čas se zastavil jak se svými nevýhodami, tak i „výhodami“.
Začnu „výhodami“.
Nehlídala se žádná produktivita: Pracovnice dostala nějakou práci, ale nikdo pořádně nevěděl, za jak dlouho by se měla dodělat. Nebyla tedy nouze o delší debatní kroužek mimo přestávku, který ve výsledku vůbec nikomu nevadil.
Kuřárna v budově: Dnes už ji snad nikde jinde nelze vidět, ale zde stačilo popojít pár metrů a byl jsem na kuřárně. Ani zde se čas nijak extra nehlídal.
Fronta před píchačkami: Jednalo se naštěstí již o ty moderní elektronické, ale i před nimi se stála již deset minut před koncem fronta na odpíchnutí a konec směny.
A teď ty nevýhody:
Peníze: Nástupní (a konečná) mzda u mě byla 72 korun na hodinu, což za celý měsíc bylo těsně pod 12 000 korunami. To bylo dost málo i v roce 2013. Ovšem musím říci, že jsem se měl v rámci firmy ještě královsky. Nástupní plat dělnic byl tuším 54,50 na hodinu, což bylo jen o málo více než minimální mzda, což by asi neznělo dobře, kdyby ji skutečně dostávaly.
Ani se zvyšováním mzdy to tam nebylo nijak slavné. Dodnes si pamatuji na kolegyni, které po osmi letech slavnostně přidali korunu na hodinu. Nem nespletl jsem se. Opravdu to byla jedna jediná koruna na hodinu, takže asi 160 korun na měsíc.
Další odměny a benefity: Ty nebyly. Žádné stravenky, dovolená navíc či penzijní spoření. Přesto musím zmínit jeden bonus, který jsme jeden měsíc dostali. Znáte takové ty akce, kdy nákupní centrum vydá leták a v něm je od každého obchodu nějaký slevový kód? Takový ten leták, který se válí všude možně. No a firma nám ho slavnostně oproti podpisu (!) předala. Sice si mohl každý nabrat v onom nákupním centru slev kolik chtěl, ale firma to pojala takto. Co na tom, že to celé bylo k smíchu.
Neexistence pracovního oblečení: Zde jsem trochu přemýšlel, zda se nejedná o výhodu, protože každý si tam mohl chodit jak chtěl a to včetně bot. Jako chodit po fabrice v pantoflích a tílku je pro mě dnes už naprosto nepředstavitelné. Třeba z hlediska bezpečnosti na pracovišti.
Absence standardů kvality: Pokud vám něco říká 5S, tak to zde nebylo. Vše se válelo kde mohlo. Osobní věci přímo na pracovišti a nikomu z vedení to nevadilo. Technologické postupy byly sice některé popsané, ale nikdo nevyžadoval prokazatelné seznámení. A absolutní peckou pro mě byla situace, kdy jedna z nových pracovnic pracovala podle dostupného výkresu a na konci se zjistilo, že tento výkres přeci dávno neplatí, všichni to tady vědí a dělá se to tak, jak se řeklo asi před rokem. Ne, fakt si nedělám srandu.
Asi si říkáte, proč jsem tam tedy já a ony montážní dělnice pracovali. Byl rok 2013, kdy byla ještě celkem velká nezaměstnanost a já si naivně myslel, že v takové firmě bych mohl povýšit. Bohužel se však noví pracovníci na lepší pozice vybírali z venku a možná je to jen náhoda, ale všichni měli stejnou školu jako ředitel.
A co se týká montážních dělnic, tak tam se vsázelo na to, že se jedná jen o jednosměnný provoz, a proto je daná práce vhodná pro maminky s malými dětmi a ženy před důchodem. Čili přesně pro ty, které si nemohou moc vybírat.
A proč to celé zde vlastně píšu? No proto, abyste věděli, co znamená podporovat některé české firmy. O nízkých mzdách a špatné práci se dočtete převážně v souvislosti s jistým zemědělským holdingem, ale věřte, že podobných firem je u nás více a nejedná se o ty zahraniční, ale bohužel o ty ryze české.
