Článek
Je to již pár let, co jsem vysokou školu navštěvoval, takže pevně doufám, že zážitky zde popsané jsou již minulostí.
Zápis předmětů: Zápis předmětů se prováděl elektronicky přes informační systém Stag. V určitý okamžik se spustila možnost zápisu a polovinu lidí to během zápisu vyhodilo kvůli přetížení nebo se k zápisu vůbec nedostali. Zapsat se pak muselo to, co zbylo, nebo si to zkusit risknout a nechat si zapsat předmět až další ročník. Perličkou je, že jednou byl tento systém spuštěn v sobotu v 01:00. Byl to krásně strávený večer, kdy jsem se modlil, ať vše vyjde tak, jak má.
Kolize cvičení: Zápis předmětu se skládal z přednášky a cvičení. Přednášky byly nepovinné, ale cvičení byla většinou povinná a prezence byla podmínkou zápočtu. Bohužel kvůli přetíženým zápisům někomu nezbývalo nic jiného než si zapsat kolidující cvičení. Až pozdě se bohužel dozvěděli, že je to pro ně velký problém a zápočet nedostanou.
Klasifikační pravidla proti studijnímu řádu: Podle studijního řádu byla možná u zápočtového testu minimálně jedna oprava. Bohužel jedna přednášející toto nedodržela a možnost na opravu měl pouze ten, kdo měl z testu minimálně 17 bodů. Po několika stížnostech však mohl na opravný termín každý neúspěšný student, ale než by se to poslalo e-mailem nebo vyvěsilo v systému Stag, tak se o tom informovalo pouze na jedné malé nástěnce, kolem které chodili snad jen vyučující do svých kabinetů. Takže se o rozhodnutí spousta lidí ani nedozvěděla.
Po těchto stížnostech se pravidla v dalším semestru změnila. Celkem se psaly tři testy a dohromady musel mít student 30 bodů a v případě neúspěchu musel opakovat ten s nejhorším výsledkem. Bohužel po dopsání třetího testu odjel cvičící na dovolenou, a tak jsme nevěděli výsledky a nevěděli jsme, jaký test budeme případně opravovat. Když jsme se s problémem obrátili na přednášející, tak nám bylo řečeno, že přeci sami víme, jak jsme to napsali.
Nedostatek míst v učebně: Počítačové místnosti měly samozřejmě omezený počet počítačů. Bohužel na cvičení se mohlo zapsat dvakrát tolik lidí. Nejen, že spousta z nich tedy neměla svůj počítač a nemohla si cvičení dostatečně vyzkoušet, ale dokonce neměla ani svou židli.
Nedostatek učeben: Nedostatek učeben se vyřešil velmi zajímavě. Jednu z hodin matematiky jsem trávil půl hodiny pěšky od fakulty v základní škole. Bohužel ve třídě pro první stupeň, takže jsem seděl na malé židličce u malého stolu. Věřte, že si opravdu nevymýšlím.
Nedostatek termínů na zkoušky: Když už se tohle vše přežilo, následovalo zkouškové období a zkoušky se opět vypisovaly přes Stag. Zde bohužel nikdo nevěděl, kdo a kdy něco vypíše, takže byla nutnost sledovat to každý den alespoň dvakrát. Nezřídka se totiž stalo, že někteří lidé se na zkoušky vůbec nemohli zapsat, protože vše bylo již plné.
Změny ve studijním plánu: Celkem zábava byly také změny předmětů a jejich kreditové hodnocení. Například jeden předmět měl v době mého prvního zápisu 4 kredity, ale druhý ročník již 6. Výsledek byl takový, že kdo ho zvládl v prvním ročníku, tak si musel zapsat navíc nějaký dvoukreditový předmět, aby mu na konci kredity nechyběly. Po protestech, že je to trestání těch úspěšných, se to naštěstí vyřešilo sice zápisem předmětu, ale automatickým uznáním zápočtu a nikdo tak nemusel na daný předmět chodit.
Celkem zajímavé bylo také, že z jednoho předmětu, který měl být zakončen zkouškou, se další rok stal předmět zakončený zápočtem. Takže kdo udělal první rok zápočet a neudělal zkoušku, tak měl rázem předmět ukončen, protože zápočet z minulého roku se uznával. Opět takové lehké potrestání úspěšných, protože oni se na to museli naučit, kdežto ti první rok neúspěšní nikoliv.
Pokud se budete náhodou na nějakou tu vysokou školu hlásit vy nebo vaše dítě, tak si zkuste zjistit, zda nějakými těmito problémy potenciální škola netrpí.
