Článek
Před více než deseti lety tu byla celosvětová finanční krize a my tu měli rekordní nezaměstnanost dosahující až k deseti procentům. Práce se sháněla opravdu celkem špatně, tedy hlavně ta zajímavá práce s nějakou tou perspektivou do budoucna. „Naštěstí“ jsme tu měli montovny a sklady a tam z důvodu vysoké fluktuace se dala alespoň nějaká práce na nejnižší pozici sehnat a přečkat tak ne zcela dobré období.
Kdo mohl, tak po zlepšení situace neváhal a snažil se posunout někam dál a to třeba i v té montovně, kde nejsou jen neperspektivní dělnické pozice. Na těchto pozicích se totiž nic moc s využitím do budoucnosti naučit nedá.
Tyto pozice dnes hojně zastávají pracovníci z Ukrajiny, Bulharska, Maďarska, Mongolska a jiných převážně východních zemí a světe div se, českým lidem vadí cizinci na nejnižších pozicích.
Když jsem byl na VŠ, tak jeden učitel vyprávěl, že pracoval v Německu v jedné firmě a jediný Němec tam byl jeho šéf, který úkoloval svoje podřízené převážně z Čech, Pákistánu a Indie. To se mi líbilo a moc jsem si přál, aby to jednou takhle bylo i u nás.
No a teď je to tady. Máme rekordně nízkou nezaměstnanost pohybující se okolo třech procent, a přesto jsou montovny a sklady plné zahraničních pracovníků z východu. Co tedy dnes dělají Češi? Mají evidentně konečně lepší práci než někde u pásu. A to jsme přeci chtěli ne?
Zdroj: Autorský článek založený na zkušenostech z několika pracovních pozic v několika skladech či montovnách.
