Článek
Dnes musíte pro minimální příspěvek spořit 300 Kč a za ten dostanete 90 Kč od státu. Nejvyšší možný příspěvek je 230 Kč při měsíční úložce 1000 Kč.
Nově byste měli pro minimální příspěvek spořit 500 Kč a od státu tak dostanete 90 Kč. Pro ten největší by to mělo být 1500 Kč a za ten dostanete 270 Kč.
Na první pohled je to pro nás samozřejmě nevýhodné, ale pokud to se spořením na důchod se státním příspěvkem myslí vážně, tak jiná možnost v současné chvíli neexistuje. Bylo by bláhové si myslet, že podmínky nastavené před několika lety vydrží věčně, protože tisícovka tehdy má dnes trochu jinou hodnotu než dnes a bude mít jinou hodnotu za několik let. Je tedy poměrně logické, že stát „nutí“ lidi investovat pro státní podporu více ze svých prostředků. Záměrně píšu investovat, protože bavit se o starých transformovaných fondech nemá moc velký smysl.
Ale jak dlouho by tato změna vydržela? Za několik let se zjistí, že kvůli inflaci je potřeba znovu zvyšovat úložku a budou se opět nepředvídatelně měnit podmínky. Za mě by tedy mělo být naprosto jasně nastaveno pravidlo pro změnu úložky a ta být tak navázaná například na inflaci za posledních X let. Samozřejmě s tím i případně zvyšovat příspěvek od státu. Zde však nějaké razantní zvyšování asi očekávat nelze.
Pro příklad: Spořím 1000 Kč a stát mi dá 230 korun. Za X let byla průměrná inflace 10%, a proto pro nejvyšší příspěvek bych potřeboval spořit 1100 Kč
Na konec by se asi slušelo říci, že v současné době nedává tato forma spoření bez příspěvku zaměstnavatele extra velký význam, protože tu jsou zajímavější formy zhodnocení s podobnými riziky. Toto si však musí každý rozhodnout sám.
