Článek
Začínala se z toho stávat tradice. Každý ode mě chtěl vědět věc, kterou bych si přál najít pod stromečkem a já jsem vždy nějakou tu potřebnou věc vymyslel. Když nastala obrácená situace a já se ptal rodičů co by oni chtěli, tak jsem se nikdy nedozvěděl nic. Nic nepotřebují a za blbosti nemám utrácet.
Ocitl jsem se tedy ve skvělé situaci. Já jsem tedy dal hned několika lidem tipy na vánoční dárky pro mě a mně nikdo neřekl v podstatě nic. Ono samozřejmě skoro vždy jde něco vymyslet, pokud má někdo nějaký koníček. To však u nás moc nebylo a řešit vše každý rok drogérií se mi nechtělo.
Naštěstí před třemi lety přišlo konečně rozhodnutí, které nás všechny zvyku předávání dárků zbavilo. Všichni uznali, že předávání dárků dospělým osobám nemá vlastně žádný význam a přináší jen již zmíněný stres a nepohodu. Čili vlastně úplný opak vánočních svátků, které jsou nám prezentovány jako svátky klidu, míru a pohody.
Jediný kdo tedy dostává dárky od všech příbuzných je můj čtyřletý synovec, pro kterého to má samozřejmě ještě význam, protože on přirozeně ještě věří na onu bytost, která ony dárky nenápadně přináší každý rok pod jeho stromeček.
Každý rok se mě kamarádi či kolegové v práci ptají, zda mám již nakoupené všechny vánoční dárky a já jím odpovídám, že dárky pro dospělé jsme již zrušili. Většina z nich pár vteřin divně kouká, ale ve skutečnosti mi tak trochu závidí. Dnes vím, že to již pár z nich zkoušelo doma navrhnout také, ale se zlou se potkali, protože vždy byl někdo proti.
No nezávidím jim to a všem ostatním samozřejmě také ne, ale je to volba každé rodiny. My už konečně máme tu vánoční pohodu.
