Článek
Po pohřbu u kuchyňského stolu
Maminka zemřela v úterý a ve čtvrtek odpoledne už seděl Petr u mě v kuchyni. Měl s sebou tašku s papíry z pohřební služby a vedle ní položil klíče od maminčina bytu. Nejdřív jsme probrali, co je potřeba vyřídit, a pak se zeptal, kde mám její šperky. Řekl, že v bytě našel jen bižuterii a prázdné krabičky. Chtěl je prodat a peníze rozdělit. Měl rozpracovanou rekonstrukci koupelny a říkal, že by mu to pomohlo.
Nebylo to nic nenormálního. Petr vždycky počítal s tím, že se majetek po mamince rozdělí. Jenže já věděla, že část šperků už dávno není její. Dvě krabičky patřily mým dcerám. Petr o tom neměl ani tušení a mně se do vysvětlování nechtělo. Řekla jsem mu, že mu je nedám, protože nejsou moje. Podíval se na mě, jako bych mu lhala.
Dvě krabičky z oslavy
Bylo to pět let předtím, na maminčiných dvaasedmdesátinách. Sešla se celá rodina, Petr mezitím venku griloval s maminčiným bratrancem. Maminka mě poslala do kuchyně, ať jí podám tašku, kterou měla v předsíni. Vytáhla z ní dvě malé krabičky. Kláře, které bylo tehdy osm, dala stříbrný prsten s granátem. Tereze, o tři roky mladší, zlatý řetízek s medailonkem. Řekla jim, že jsou to jejich první opravdové šperky a že si je mají nechat na dospělost.
Obě holky měly radost a maminka je objala. Já jsem to vyfotila telefonem. Na snímcích je vidět maminka, jak jim krabičky podává, i datum v rohu displeje. Protože byly dcery malé, řekla jsem jim, že jim šperky uložím do zásuvky a dostanou je, až budou větší. Maminka si přála, ať to neřeším s Petrem. Věděla, že by začal počítat, co má jakou cenu, a nechtěla, aby se z toho stal spor.
Fotky z kuchyně
Přinesla jsem notebook a otevřela složku s fotkami z té oslavy. Petr se naklonil nad obrazovku. Nejprve mlčel. Na první fotografii stála maminka v kuchyni v té modré zástěře, kterou nosila pořád, a podávala Kláře prsten. Na druhé držela Tereza řetízek a maminka jí ho zapínala. V rohu byl vidět datum. Petr si prohlédl ještě třetí snímek, kde byly obě holky s krabičkami a za nimi já s telefonem v ruce.
Chvíli bylo ticho. Pak si sedl na židli a řekl, že to nevěděl. Že si myslel, že maminka všechny šperky nosila sama až do konce. Ukázala jsem mu ještě fotku, kde byl on venku u grilu. Zavřel notebook a promnul si obličej. Přiznal, že ho štvalo, že v bytě nic pořádného nenašel, a tak si to vyložil po svém. Řekl, že by holkám jejich věci neprodal, ale že mu to mělo být řečeno dřív. Měl jsem mu to říct, řekl.
Krabičky se jmény
Potom jsme si sedli ke stolu a probrali zbytek. V maminčině bytě zůstaly hodinky, brož a náušnice, které neměly velkou cenu, ale pro Petra měly význam. Řekla jsem mu, ať si hodinky vezme. Nechtěl je najednou prodávat. Řekl, že si je nechá na památku. Brož jsem si vzala já a náušnice jsme nechali v bytě do doby, než se rozhodne, co s nimi.
Doma jsem obě krabičky přelepila jmény holek a k nim jsem do obálky vložila vytištěné fotky z oslavy. Kláře a Tereze jsem zatím neříkala nic. Až se mě jednou zeptají, ukážu jim snímky i datum. Petr se od té doby o špercích nezmínil. V sobotu mi napsal, jestli se můžeme sejít a probrat, co uděláme s maminčiným bytem. Na šperky se neptal.
