Článek
Když se začal chlubit
Právě v jednom z nich se začal chlubit, že si udělal profil na seznamce a že si najde mladší ženu, která bude lepší než já. Trochu mě to samozřejmě zamrzelo, ale na druhou stranu jsem takové chování považovala za dětinské a odpudivé.
Nápad mé kamarádky
Když jsem se o tom zmínila své kamarádce, nejdřív se smála. Pak ale zvážněla a navrhla, že bychom si mohly udělat malou zkoušku. Měla pocit, že můj bývalý manžel si neváží toho, co má, a že se rád nechává unášet představou obdivu. Sama nabídla, že si udělá na seznamce profil. Domluvily jsme se, že půjde o krátkou prověrku, ne o pomstu. Chtěly jsme zjistit, jak snadno uvěří lichotkám a jak rychle začne slibovat věci, které by neměl.
Falešná známost
Kamarádka si vytvořila profil s jiným jménem a několika jejími fotkami. Nešlo o nic přehnaného, spíš o obyčejnou mladou ženu, která působila příjemně a trochu tajemně. Můj bývalý manžel se ozval téměř okamžitě. Zprvu si psali jen zdvořile, ale brzy se rozhovor začal prohlubovat. On jí vyprávěl o svém životě, o práci, o plánech a postupně i o lidech kolem sebe. Kamarádka mi každý večer posílala stručné shrnutí. Nechtěla jsem číst každou zprávu, ale přesto mě zajímalo, kam až to zajde.
Týdny lichotek
Během několika týdnů se z toho stal téměř pravidelný rituál. On psal ráno, v poledne i večer. Posílal jí osobní informace, o kterých by se měl raději bavit jen s blízkými, a sliboval věci, které zněly velkolepě, ale zároveň podezřele povrchně. Mluvil o výletech, dárkách i společné budoucnosti, přestože tu ženu nikdy neviděl. Kamarádka ho nevyváděla z omylu, jen se ptala a nechávala ho mluvit. Čím víc se chlubil, tím víc jsem si uvědomovala, že už nejde o moji zvědavost. Šlo o potvrzení toho, co jsem tušila celou dobu.
Pravda venku
Když jsme měly dost materiálu, kamarádka mu napsala, že už dál pokračovat nebude. Vysvětlila mu, že profil byl falešný, fotky patřily jí a celá známost byla zkouškou. Nechtěla ho ponižovat před ostatními, nechtěla nic zveřejňovat. Šlo jí jen o to, aby věděl, jak snadno se nechal vtáhnout do hry, kterou sám považoval za skutečnou. Chvíli se nic nedělo. Pak začal psát mně. Nejprve jsem čekala, že bude zklamaný sám sebou, nebo že si třeba uvědomí, jak naivní byl. Místo toho se ale rozhořel hněv, který mířil téměř výhradně na mě.
Jeho hněv
Byl naštvaný, že jsem o celé věci věděla. Tvrdil, že jsem ho podvedla, že jsem mu vstoupila do soukromí a že jsem zneužila jeho důvěru. Zajímalo ho mnohem víc, proč jsem to udělala já, než to, proč on několik týdnů posílal cizí ženě osobní informace a sliby. Kamarádce se ozval jen krátce, spíš chladně, ale vůči mně byl mnohem ostřejší. Překvapilo mě to, i když zpětně mi to dávalo smysl. Bylo pro něj jednodušší zlobit se na mě než přiznat, že naletěl vlastnímu egu.
Co jsem si odnesla
Nechtěla jsem se hádat. Neměla jsem potřebu mu dokazovat, že jsem měla pravdu, ani jsem se nechtěla mstít. Jen jsem si tiše potvrdila, že mezi námi už dávno není nic, co by stálo za zachraňování. Zkouška možná nebyla úplně férová, ale odhalila něco, co bych jinak viděla jen zprostředkovaně. Bývalý manžel se chlubil známostí, která neexistovala, a nejvíc se zlobil na mě, protože jsem mu nedovolila, aby si dál myslel, že je středem obdivu. Od té doby jsem si slíbila, že už nebudu jeho příběhy poslouchat tak trpělivě. Některé dveře se nemají znovu otevírat jen proto, že za nimi někdo znovu mluví o sobě.





