Článek
Nejde o sázku na zázračnou akcii ani o investiční guru. Jde o jednoduchou matematiku, dlouhý čas a trochu disciplíny. Pojďme si ji projít krok za krokem, s konkrétními čísly.
Proč zrovna deset milionů a třicet tisíc
Celý návod stojí na jednom z nejznámějších pravidel osobních financí, takzvaném pravidle čtyř procent. Vzniklo z práce amerického poradce Williama Bengena z roku 1994 a později ho potvrdila studie tří profesorů z Trinity University. Zjednodušeně říká, že z investičního portfolia složeného z akcií a dluhopisů můžete první rok vybrat zhruba 4 procenta jeho hodnoty, výběr každý rok navyšovat o inflaci a peníze by vám měly vydržet aspoň třicet let.
Spočítejme to pozpátku. Chcete 30 tisíc měsíčně, to je 360 tisíc ročně. Při čtyřprocentním výběru k tomu potřebujete devět milionů. Při opatrnějším výběru 3,5 procenta, který novější studie doporučují kvůli dnešním vysokým cenám akcií a delšímu dožití, potřebujete zhruba 10,3 milionu. Cílová desítka tedy přesně sedí do bezpečného pásma mezi 3,5 a 4 procenty. Není to náhoda, je to ta hranice, kde renta začíná být robustní.
Pro názornost, kolik vám deset milionů vyplatí podle zvolené míry výběru (hrubý měsíční výběr, před případnou daní):
Hrubý měsíční výběr
Jak na deset milionů do šedesátky
Dobrá zpráva: nemusíte být milionář, abyste milionářem skončili. Stačí pravidelnost a čas, protože pracovat za vás bude složené úročení. Špatná zpráva: čím později začnete, tím tvrdší ten měsíční odvod bude.
Následující tabulka říká, kolik si musíte odkládat každý měsíc, abyste v šedesáti měli deset milionů. Počítám s výnosem 7 procent ročně, což zhruba odpovídá dlouhodobému historickému průměru širokého akciového trhu, ovšem bez záruky, že přesně tolik vydělá i to vaše konkrétní období.
Cesta k deseti milionům
Rozdíl mezi třicítkou a pětačtyřicítkou je brutální. Kdo začne v třiceti, odloží za celou dobu zhruba 2,95 milionu vlastních peněz a zbytek do desítky dodá trh. Kdo začne v pětačtyřiceti, musí ze svého poslat skoro 5,7 milionu, protože už nemá čas nechat úročení nabalovat se. Závěr je jednoduchý a otřepaný zároveň: nejlepší den na začátek byl před deseti lety, ten druhý nejlepší je dnes.
Praktický nástroj pro většinu lidí jsou levné akumulační indexové fondy, tedy ETF kopírující široký světový trh. Mají nízké poplatky, dividendy reinvestují uvnitř fondu a v Česku nabízejí mimořádně výhodné daňové zacházení, ke kterému se dostaneme níž.
Jak z balíku udělat měsíční rentu
V šedesáti se role obrací. Místo přikupování začnete vybírat. Tady jsou tři reálné způsoby, seřazené od nejodvážnějšího po nejopatrnější, včetně toho, kolik vám čistého doopravdy zbude.
Varianta A: smíšené portfolio a pravidlo 4 procent. Necháte peníze dál v akciích a dluhopisech a každý rok prodáte podíly za 400 tisíc. To je 33 300 korun měsíčně. Pokud prodáváte fondy, které držíte déle než tři roky, splníte takzvaný časový test a z prodeje neplatíte ani korunu na dani. Třicet tři tisíc hrubého se tak rovná třiceti třem tisícům čistého. Cena za tuhle štědrost je vyšší kolísavost a riziko, že když přijde propad trhu hned v prvních letech, portfolio se nevzpamatuje.
Varianta B: stejné portfolio, opatrnější výběr 3,5 procenta. Vyberete 350 tisíc ročně, tedy 29 200 měsíčně. O pár stovek pod magickou třicítkou, zato s mnohem vyšší pravděpodobností, že vám peníze vydrží klidně přes čtyřicet let. Pokud chcete na třicítku dosáhnout i tady, stačí mít místo deseti milionů jedenáct.
Varianta C: konzervativně, žít jen z úroků. Peníze uložíte na spořicí účet nebo do dluhopisů a utrácíte pouze výnos, jistiny se nedotknete. Při úroku 3,5 procenta to dělá 350 tisíc hrubého ročně. Jenže úrok ze spořicího účtu i z dluhopisů se daní patnácti procenty, takže čistého zbyde kolem 297 tisíc, tedy zhruba 24 800 měsíčně. Navíc pozor na drobné písmo: banky tu nejlepší sazbu obvykle dávají jen do limitu pár set tisíc korun, takže na celou desítku ji v praxi nedostanete a reálný výnos bude ještě nižší. Hlavní háček je ale jinde. Jistina zůstává nominálně stejná, ale inflace, která se v roce 2026 drží kolem tří procent, jí každý rok ukrojí kus reálné hodnoty. Za dvacet let koupíte za stejných deset milionů citelně méně.
Většina lidí skončí někde mezi variantami A a B: část majetku v akciích kvůli růstu, část v dluhopisech a hotovosti jako polštář na špatné roky.
Kde do hry vstupuje stát i tak
Nezávislost na státní penzi neznamená, že stát z rovnice zmizí úplně. Pořád tu jsou daně a pořád platí, že státní důchod nejspíš dostanete taky, jen na něm nebudete viset.
Pro investora do akcií a ETF má ovšem česká legislativa jednu velmi příjemnou věc. Pokud cenný papír držíte déle než tři roky, je příjem z jeho prodeje osvobozen od daně z příjmů. A od 1. ledna 2026 padl i dřívější strop 40 milionů korun, takže osvobození je při splnění tříletého testu znovu neomezené. Renta čerpaná postupným doprodejem dlouhodobě držených fondů tak může být kompletně bez daně, což je důvod, proč se varianta A v praxi často vyplatí víc než pasivní spořicí účet.
Daň naopak zaplatíte z dividend a z úroků. U výplaty dividend z amerických akcií se vyplatí mít u brokera podepsaný formulář W-8BEN, který srážkovou daň snižuje z třiceti na patnáct procent. U akumulačních ETF se tomuhle vyhnete úplně, protože dividendy řeší fond sám uvnitř a vy daníte jen případný zisk z prodeje, na který se vztahuje časový test.
Pět rizik, která tenhle návod nezamlčuje
Aby to nevyznělo jako prodej snu, tady je pět věcí, které mohou plán rozhodit:
- Pořadí výnosů. Velký propad trhu v prvních letech renty je nebezpečnější než stejný propad o deset let později. Proto novější studie tlačí výběr spíš ke 3,5 než ke 4 procentům.
- Inflace. Tři procenta ročně vypadají neškodně, ale za dvacet let dokážou hodnotu peněz srazit zhruba o polovinu. Renta proto musí růst, ne stát na místě.
- Délka života. Pravidlo čtyř procent počítalo s třiceti lety. Kdo přežije devadesátku, potřebuje horizont, na který je opatrnější výběr vhodnější.
- Vlastní disciplína. Plán padá v okamžiku, kdy při prvním propadu prodáte vším ze strachu. Největším rizikem portfolia bývá jeho majitel.
- Daňové a legislativní změny. Tříletý test a zrušení limitu platí dnes. Pravidla se ale mění a u větších částek se vyplatí jednou za čas zajít za daňovým poradcem.
Deset milionů v šedesáti není výsada vyvolených. Je to matematický výstup dlouhého spoření, levných indexových fondů a trpělivosti. Kdo začne ve třiceti s osmi tisíci měsíčně, dojde tam stejně jistě jako ten, kdo začne v pětačtyřiceti s třiceti tisíci, jen ho to bude stát výrazně méně peněz i nervů. A jakmile balík stojí, renta přes 30 tisíc měsíčně z něj plyne sama, bez čekání na rozhodnutí vlády o valorizaci.
Tenhle text je orientační průvodce, ne osobní finanční doporučení. Konkrétní rozložení portfolia, výběr fondů i daňové dopady si nechte před rozhodnutím projít s nezávislým poradcem podle své situace.
Zdroje
https://www.cssz.cz/duchodova-reforma
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/prumerny-starobni-duchod-od-ledna-vzroste-o-668-korun-364703
https://www.penize.cz/doplnkove-penzijni-sporeni/480945-jak-vysoky-bude-vas-duchod-novy-vypocet-od-roku-2026
https://magazin.portu.cz/pravidlo-4-procent-jak-si-zajistit-prisun-penez-do-konce-zivota/
https://www.cmfo.cz/post/cerpani-renty-a-pravidlo-4-podle-trinity-study
https://rozbiteprasatko.cz/pravidlo-4-procent/
https://www.finance.cz/clanky/srovnani-sporicich-uctu-v-lednu-2026-ktere-banky-drzi-sazby-nad-4/
https://www.taxorio.cz/blog/akcie-etf-dane-casovy-test
https://financera.cz/investice/daneni-akcii/
