Staré židle zbavila sedáků a spojila je deskou. Vznikla zahradní lavice jako z drahého obchodu

Ironie vyřazené jídelní židle spočívá v tom, že cennou má právě tu část, kterou při sezení nikdo neřeší. Vybírejte proto kusy, kde je opěradlo pěkně vyklenuté a zadní nohy nemají jedinou trhlinu. Ještě lépe si povedou židle, u nichž rám plynule pokračuje od vrcholu opěradla až dolů na zem.

Při obhlídce si každého kandidáta prohlédněte ze strany, na hotové lavici totiž zaujme hlavně boční silueta. Obě poloviny se navíc musí sejít v jedné rovině, takže hledejte dvojici z plného dřeva se shodnou výškou.

Deska je jediný díl, který si na lavici pořizujete nový, a zároveň jediný, na kterém se sedí. Vyplatí se ji vybrat teď, dokud máte volné ruce, ne až budete stát nad hromadou rozebraných židlí.

U desky se vyplatí vybírat dřevinu, která venkovní život snese. Mezi cenově dostupnými materiály obstojí v počasí modřín nebo douglaska, dobře opečovávaný teak vydrží venku desítky let. Odolnost se ale týká jen tmavšího jádrového dřeva, světlá běl podléhá hnilobě u každé dřeviny. Nejlevněji vyjde borovice ošetřená tlakovou impregnací.

Ponecháte-li desku bez jakékoli úpravy, získá časem stříbřitě šedý nádech, který řada lidí u zahradního dřeva pokládá za nejhezčí. Tahle cesta ale dává smysl jedině u trvanlivého jádrového dřeva, tedy u modřínu, douglasky nebo teaku. Obnovu nátěru sice ušetříte, počítejte však s tím, že povrch časem popraská a nechráněné dřevo vydrží kratší dobu. Na samotné konstrukci z původních židlí, tedy na opěradlech a nohách, se nátěru vyhnout nelze.

Rozebírání zabere míň času, než většina lidí odhaduje. Sedací plocha drží obvykle na vrutech zespoda, někdy ji ale výrobce přistřelil sponkami a pak nezbude než ji opatrně vypáčit. Teprve potom se sáhne po pile: pryč jde rámeček pod sedákem i obě přední nohy, takže vám v ruce zůstane opěradlo se dvěma zadními nohami.

Na dvorku v tu chvíli leží hromádka, která vypadá jako nepovedený pokus, ne jako rozdělaný nábytek.

Právě v tomhle kroku dostane lavice svůj charakter. Postavte obě opěradla proti sobě tak, aby z nich vznikly bočnice, a ve výšce původního sedáku je spojte dvěma podélnými lištami. Teprve na ně položíte dlouhou desku, ze které se stane nová sedací plocha. Jestli vám víc sedí sedací plocha složená z několika latí, ponechte mezi nimi spáru několika milimetrů, řádově tři až šest, aby srážková voda měla kudy odtéct.

Lepidlo se nanáší a spoj stahuje, dokud je hmota ještě mokrá, a venku obstojí jedině typ odolný proti vodě. Za nerezové vruty si sice připlatíte oproti povrchově upraveným, zato jim koroze neublíží ani v místě, kde je při utahování poškrábete. U dubu se nerezu prakticky vyhnout nedá.

Useknutí předních nohou má svou daň: sedací část přijde o tuhost. Nejlépe to poznáte, když se do hotové lavice opřete bokem, tedy ve směru, ve kterém ji po odříznutí nohou nedrží vůbec nic. Řeší se to dvěma prvky, každým v jiné výšce. Nahoře deskou přišroubovanou napříč zadní stranou, která obě opěradla sváže v jedné rovině. Dole příčkou vedenou pod sedací deskou od jedné bočnice ke druhé. Bez ní zůstane rám otevřený a lavice se při každém sednutí nepatrně sesune do kosočtverce.

Počítejte ale s tím, že přestavěný kus unese méně než lavice stavěná od začátku jako lavice, takže ji nepřetěžujte. Nezapomeňte ani na to, že letité dřevo se pod vrtákem rozštípne skoro ochotně, takže předvrtat otvory není rada pro pečlivé, ale nutnost.

Když celek drží i po sešroubování nejistě, přidejte mezi nohy ještě jednu výztuž. Obvykle jde o nenápadnou lištu nízko nad zemí, které si zvenčí sotva všimnete, sezení ale přestane působit jako houpačka. Hraje proti vám i původ materiálu: interiérové kusy jsou stavěné subtilněji než zahradní nábytek, takže venku dostanou zabrat dřív.

Přežije, ovšem jen s poctivou povrchovou ochranou. Nátěr tu není kosmetika. Dokud drží, nepouští vlhkost do dřeva, a právě vlhkost rozjíždí hnilobu. Pro kus, který má stát venku, se osvědčí přebroušený povrch, venkovní základní nátěr a na něj dvě vrstvy venkovní barvy na dřevo. Nezapomeňte ani na řezné konce nohou a rámečku, protože čelní dřevo nasává vodu ze všech ploch nejrychleji.

Potíž nastane u židlí s původním lakem, na kterém se běžná barva neudrží. Takový povrch se musí nejdřív přebrousit do matna a opatřit přilnavým základem, jinak nová vrstva po první zimě odskočí. Nátěr navíc nevydrží věčně, jeho obnovu si naplánujte zhruba po roce až dvou.

Odnést hotovou lavici rovnou na trávník je nejkratší cesta k jejímu konci. Zemina se pod zátěží postupně udusá a tráva, na kterou přestane dosvítit slunce, v tom místě zmizí. Zásadnější je ovšem děj přímo pod nohami: zemní vlhkost stoupá vzhůru do dřeva, kde spouští hnilobu a kroucení.

Náprava je levná a zvládnete ji za jedno odpoledne. Sundejte drn, rozprostřete geotextilii a nasypte na ni vrstvu drobného kameniva silnou zhruba pět až sedm centimetrů, kterou pak pořádně zhutněte. Osvědčí se praný kačírek nebo ostrý písek, obojí vodu odvádí; kapilárně ji drží až jemný stavební písek, kterému se tady vyhněte. Ještě spolehlivěji pomohou podložky, na kterých lavice stojí o kousek výš a nemáčí se v kalužích.

Na zimu je pak nejjistější odklidit lavici pod střechu, kde může volně schnout.

Na celé přestavbě je nejlepší to, že hotová věc nepůsobí jako víkendové kutění. Dvě rozviklané židle a pár prken se promění v kus, který vypadá draze. Zbytek dojmu obstará místo: postavená mezi záhony se lavice stane přirozeným středem, podle kterého se dá rozvrhnout okolní výsadba.

Přidanou hodnotou je i to, že vysloužilý kus dostane druhý život místo cesty do odpadu. Neopakovatelnost je přesně ten důvod, proč upravené židle působí dražším dojmem než sériové zboží. A právě za tohle se v obchodech s venkovským nábytkem platí nejvíc.

Ještě než přiložíte pilu k prvnímu sedáku, prohlédněte si obě židle a ujasněte si, k čemu má lavice sloužit. Má-li se na ní sedávat, věnujte čas příčce a delším vrutům, protože stabilita se rozhoduje právě tam. Pokud z ní má být hlavně ozdoba, unesete i tenčí desku a výraznější odstín. Tak či tak platí jedno: kvalitní podklad pod nohama a důkladný nátěr prodlouží život lavice spolehlivěji než sebechytřejší spoj.

Zdroje

https://www.thisoldhouse.com/yards/21016354/how-to-build-an-outdoor-bench-from-dining-chairs

https://www.outdoorguide.com/2068596/repurpose-chairs-diy-garden-bench/

https://www.housedigest.com/1756371/ways-to-repurpose-chair-rustic-home-garden-decor-ideas/

https://anoregoncottage.com/make-french-styled-bench-from-old-chairs/

https://andreasnotebook.com/how-to-turn-2-chairs-into-a-bench/

https://mylove2create.com/old-chairs-into-new-bench-2/

https://todayshomeowner.com/painting/guides/how-to-finish-wood-furniture-for-use-outdoors/

https://forestplywood.com/blog/lumber/the-best-types-of-wood-for-outdoor-furniture/

https://www.cedarcreekfurniture.com/blogs/news/best-wood-for-outdoor-benches

https://www.myrepurposedlife.com/repurposed-garden-bench/

https://grip-rite.com/blog/coated-or-stainless-steel-screws-for-decking/

https://bamboo-tiger.co.uk/what-to-put-under-garden-furniture-the-ultimate-guide-to-protection-and-style

Autorský text, podklad a korektura pomocí AI