Článek
Doporučení bez podezření
Manžel Martin se na jaře rozhodl osamostatnit. Odcházel z firmy, kde deset let vedl zakázky, a chtěl začít sám s menší stavební firmou. Měl našetřené peníze na první provoz, pronajatou kancelář a dvě zakázky, které mu přislíbili bývalí kolegové. Co neměl, bylo účetnictví. Já vedla svůj překladatelský živnostenský list a s Ilonou jsem spolupracovala pátým rokem. Věděla jsem, že umí pohlídat termíny a hlavně že mi nikdy neposlala fakturu, které bych nerozuměla. Doporučila jsem mu ji bez váhání.
První schůzka proběhla v jeho nové kanceláři, kde ještě nebyl ani internet. Ilona si přinesla vlastní notebook a sepsala, co bude potřebovat. Večer mi Martin vyprávěl, jak mu všechno vysvětlila a jak je příjemné, že někdo nevede řeči kolem a jde rovnou k věci. Byla jsem ráda, že si rozumějí. Druhý týden už ale její jméno zaznělo u večeře třikrát. Jednou kvůli dokladům, podruhé kvůli tomu, že má zajímavý názor na daně, a potřetí jen tak, že si všiml, jak má upravené poznámky.
Záminky místo e-mailů
Začal si vymýšlet osobní schůzky. Tvrdil, že potřebuje probrat fakturu za materiál, i když mi předtím ukázal stejný dotaz v mailu. Jindy chtěl konzultovat smlouvu, kterou Ilona už jednou schválila písemně. Nechtěla jsem v tom nejdřív vidět nic zvláštního. Nová firma, stres, spousta papírů. Jenže Martin si před schůzkami začal měnit košile a jednou se mě zeptal, jestli náhodou nevím, zda je Ilona vdaná. Odpověděla jsem, že to nevím a že mě to nezajímá. On se zasmál a řekl, že to byla jen řečnická otázka.
Potom začal být opatrný s telefonem. Dřív nechával mobil na stole, teď ho nosil v kapse i do kuchyně. Jednou jsem viděla, jak píše zprávu a rychle displej otočí. Nechtěla jsem se hrabat v jeho věcech, ale to už se nedalo přehlédnout. Když jsem se zeptala, jestli si s Ilonou píše i mimo práci, řekl, že jen řeší drobnosti. Jeho hlas byl klidný, možná až příliš.
Ilona mi ukázala telefon
V úterý odpoledne mi Ilona zavolala, jestli se můžeme sejít. Přišla ke mně do kanceláře, sedla si naproti a bez okolků řekla, že mi musí něco ukázat. Na displeji měla otevřenou konverzaci s Martinem. Nejdřív pracovní dotazy, pak zprávu, jestli by nezašla na večeři, a nakonec dotaz, co si myslí o tom, když se dva lidé poznají v práci a jeden z nich je ženatý. Ilona mu neodpověděla na poslední dvě zprávy. Řekla, že mu napsala jen to, že si všechny pracovní věci budou řešit e-mailem. Ukázala mi i datum první schůzky a bylo to přesně týden po ní.
Bylo mi trapně, i když jsem nic neudělala. Ilona vypadala klidně, ale bylo vidět, že ji to zatěžuje. Řekla, že se mnou spolupracuje ráda a nechce, aby se kvůli tomu něco změnilo, ale že mi to nemůže zamlčet. Nabídla jsem jí, že jí za tu schůzku zaplatím jako za konzultaci, ale odmítla to. Poděkovala jsem jí a řekla, že si to potřebuji s Martinem vyřídit sama. Večer jsem mu ukázala, co mi Ilona poslala. Nevykrucoval se. Přiznal, že se do ní po první schůzce zamiloval. Tvrdil, že mezi nimi nic nebylo, že ho odmítla a že si uvědomuje, jak hloupě se zachoval. Seděl na židli u kuchyňského stolu a ptal se, co bude dál.
Účtování po novém
Co bude dál, jsem nevěděla. Věděla jsem ale, co nechci. Nechtěla jsem dál posílat své doklady Iloně a pokaždé si přitom vzpomenout na Martinovy zprávy. Zavolala jsem jí, poděkovala za otevřenost a domluvila se, že mi předá moje podklady. Rozloučily jsme se slušně, ale věděla jsem, že profesní vztah už obnovovat nebudu. Novou účetní mi doporučila kolegyně z redakce. Byla o pár let starší, pracovala z jiného města a komunikovala výhradně elektronicky. Přesně to jsem potřebovala.
Martinovi jsem řekla, že jeho firmu si musí z účetní stránky zajistit sám. Žádné další doporučení ode mě nedostane. Chvíli se ptal, jestli s ním nechci mluvit o nás, ale já potřebovala nejdřív vyřešit papíry.
