Článek
Začalo to nenápadně
Bydlím sama v malém domku na kraji vesnice. Jsem už v důchodu, děti jsou dávno z domu a největší radost mi dělá zahrada, pečení a občasné nákupy po internetu. V posledních letech mi to vyhovuje víc než běhat po městě, takže jsem si zvykla objednávat všechno možné až domů. Zpočátku to fungovalo dobře. Většina řidičů zazvonila, počkala, popřála hezký den. Jenže pak se začal objevovat nový doručovatel. Mladý kluk s kšiltofkou, co ani nezastavil motor. Balíky mi házel přes plot jako by byly pytle brambor.
Poprvé jsem si říkala, že asi spěchá. Podruhé mě to už zvedlo ze židle, protože krabice s kosmetikou přistála mezi kytičkami. Po třetí už mi balík přistál přímo do květináče. Nezvonil, neklepal, prostě jen hodil a jel dál. Na záznamech z kamery jsem přesně viděla, jak se usmívá a švihá s tím přes pletivo.
Pokusy o domluvu selhaly
Jednou jsem ho stihla doběhnout. Řekla jsem mu, že tohle není v pořádku a že chci, aby balíky předával normálně. Jen mávl rukou a řekl: „Však to vždycky přežije, ne?“ A otočil se. Zůstala jsem stát jak opařená. Mně, která celý život pracovala ve školství a věřila v slušnost, to přišlo jako facka.
Zkusila jsem si stěžovat na infolince dopravce. Tam mi řekli, že to budou řešit. Nic se nezměnilo. Balíky dál létaly přes plot. Někdy byly naražené, jednou i trochu rozmočené, protože pršelo a on je nechal na trávě. Začala jsem se bát objednávat věci, protože jsem nikdy nevěděla, co najdu před barákem.
Rozhodla jsem se mu vrátit stejnou mincí
Po pár týdnech jsem se rozhodla, že to tak nenechám. Nechtěla jsem mu nic zlého, ale přišlo mi fér, aby si uvědomil, co dělá. Objednala jsem si tři různé zásilky s označením „křehké“. Jednu porcelánovou sošku, skleněný svícen a malý obraz v rámu. Všechny balíky měly nápadné červené samolepky.
Jak jsem čekala, hodil je přes plot bez jediné známky zájmu. Naštěstí jsem stála za záclonou a vše natáčela. Dva předměty byly na kusy. Třetí měl zlomený roh. Zavolala jsem znovu na zákaznickou linku, poslala video, popsala celou situaci a dala jasně najevo, že tentokrát půjdu klidně i na obecní úřad.
Dostalo se mi zadostiučinění
Za pár dní mi přišel omluvný e-mail od dopravce, vrátili mi peníze za poškozené věci a napsali, že celou věc vyřešili interně. Měla jsem náhodou známost u jedné paní, co dělá na pobočce ve městě. Řekla mi, že toho kluka propustili. Prý už měl několik podobných stížností, ale nikdo to nedokázal tak jako já.
Nemám z cizího neštěstí radost, ale musím říct, že jsem se cítila jako vítěz. Ne kvůli pomstě, ale proto, že jsem si dokázala obhájit svoje práva. A od té doby? Balíky mi vozí starší pán, který vždy zazvoní, zeptá se, jak se mám, a dokonce mi pomůže s těžší krabicí až ke dveřím. Na světě ještě slušnost existuje, jen je třeba si ji někdy trochu vybojovat.
