Článek
Oslava, která začala slibně
V naší firmě se narozeniny většinou nijak neřeší. Maximálně někdo donese koláče nebo se pošle hromadné přání do firemního chatu. Když si mě ale šéf zavolal do kanceláře a předal mi zabalenou krabičku, byla jsem mile překvapená. Řekl, že si váží mé práce a že by mi rád popřál osobně. Bylo to milé gesto, obzvlášť proto, že se u nás většinou žádné osobní projevy nevedou.
Krabička byla pečlivě zabalená, s mašlí a kartičkou. Na té stálo, že si zasloužím trochu rozmazlování. V duchu jsem hádala, že půjde o kosmetiku, svíčku nebo něco podobného. Bylo to drobné, takže určitě žádná velká hodnota, ale upřímně mi to bylo jedno. Jen ten pocit, že si někdo vzpomněl, mi udělal radost.
Trapný okamžik v kanceláři
Rozbalit jsem se rozhodla hned, protože šéf tam stál a čekal na moji reakci. Všichni kolegové se mezitím seběhli, aby viděli, co jsem dostala. Sundala jsem víčko a vevnitř byl krém. Vypadalo to, že je to nějaká značka přírodní kosmetiky. Usmála jsem se, ale než jsem stihla poděkovat, šéf dodal, že je to „na ten suchý obličej, o kterém jsem minule mluvila“.
V tu chvíli mi ztuhl úsměv. Nikdy jsem s ním o svém obličeji nemluvila. Před pár týdny jsem se jen zmínila kolegyni, že mám problém s ekzémem kvůli klimatizaci. Evidentně se to doneslo dál. Lidé kolem se začali tvářit rozpačitě a někdo dokonce potlačil smích. Připadala jsem si, jako by mi právě předal deodorant se slovy, že bych ho potřebovala.
Když se dobrý úmysl mine účinkem
Snažila jsem se zachovat dekorum a řekla, že je to od něj pozorné. Ale uvnitř jsem se cítila poníženě. Dárek, který měl potěšit, mi spíš připomněl, že se o mně mluví za mými zády. Představa, že někdo v kanceláři komentoval moji pleť, byla hrozně nepříjemná. Po zbytek dne jsem se cítila nejistě, jako bych měla na čele napsáno, že mám suchou pokožku.
Doma jsem krém položila na poličku a neotevřela ho. Každý pohled na něj mi připomínal ten okamžik trapnosti. Vím, že šéf to pravděpodobně myslel dobře, ale pro mě to byl zásah do něčeho, co je osobní.
Co zůstalo po narozeninách
Další den se mě kolegyně ptala, jestli jsem ten krém zkusila. Řekla jsem, že zatím ne. Měla jsem chuť téma uzavřít a zapomenout, že se to vůbec stalo. Od té doby jsem si ale začala dávat pozor, o čem v práci mluvím. Naučila jsem se, že i nevinná poznámka se může proměnit v něco, co bych raději nikdy nesdílela.
Když se dnes blíží narozeniny ostatních, většinou přinesu dort a popřeju jim obyčejně. Žádné dárky, žádné překvapení. Protože někdy i malý dárek může člověku připomenout, že upřímná pozornost a trapas jsou od sebe jen kousek.
