Eduard Kohout naposledy stál před kamerou v 86 letech. Odmítl číst nacistický projev i donášet StB

Budoucí herecká legenda přišla na svět 6. března 1889 v jihočeských Budějovicích, kde se jeho otec živil výrobou nábytku. Ještě jako malý chlapec se s rodinou přestěhoval do Plzně, kde poprvé zakusil kouzlo jeviště. Gymnázium ho příliš nebavilo, a tak v sedmnácti tajně opustil domov a přidal se k putovní divadelní skupině.

Po několika letech u venkovských souborů si ho všiml zkušený ředitel Vendelín Budil, díky němuž se v roce 1909 dostal na scénu plzeňského městského divadla. Rozhodující zlom přišel v roce 1916, kdy ho režisér Jaroslav Kvapil pozval do Národního divadla, aby hostoval v cyklu shakespearovských inscenací. Kohout tam nakonec zůstal bezmála půl století a ztvárnil více než stovku postav z nejrůznějších období a žánrů. Nejvýraznějším raným triumfem se stal jeho Hamlet v roce 1926, za nějž obdržel prestižní Státní cenu.

Kolegové ho přezdívali Herecký kníže z Kampy podle pražské čtvrti, kde desítky let žil. Disponoval hlubokým, plným hlasem a mistrovskou prací s intonací, díky čemuž ho publikum poznalo okamžitě. Teatrolog František Černý o něm hovořil jako o mimořádně nadaném a profesně dokonale vybaveném umělci, který dokázal excelovat v širokém rejstříku rolí.

Na filmovém plátně dostával spíš menší příležitosti, přesto i ty dokázal proměnit v nezapomenutelné výkony. Nejvýraznější stopou v české kinematografii zůstala jeho role podivínského samotáře Artuše Fabiána ve snímku Turbína z roku 1941. Zapamatovali si ho ale i diváci Herzova Spalovače mrtvol, kde v roce 1968 ztvárnil postavu židovského lékaře doktora Bettelheima. Páteří jeho umělecké dráhy ale vždy zůstávalo divadlo, kde mohl naplno využít svůj zvláštní talent pro zobrazení vnitřně rozpolcených, citlivých a často tragických postav.

Za Protektorátu museli divadelníci neustále počítat s tím, že v hledišti sedí tajní agenti gestapa a napjatě naslouchají každé replice. Kohout přesto ve hře Torquato Tasso pronesl verše o svobodě myšlení, které v sále vyvolaly nadšenou reakci. Vedení divadla pak muselo vyvěsit tabulku, kde publikum prosilo, aby se zdrželo jakýchkoli demonstrací.

Policista ho poté osobně varoval, aby sporný monolog příště vynechal. Kohout ale při následujícím představení odrecitoval celý text znovu, bez jediné vynechávky. Nacistické úřady po něm nakonec vyžadovaly, aby veřejně přednesl loajální prohlášení k Říši. Něco takového bylo pro herce, který na jevišti ztělesňoval české panovníky, naprosto nemyslitelné. Ani pohrůžky žalářem ho nezlomily. Podle vzpomínek reagoval s typickým hereckým nadhledem: pokud ho zavřou, získá prý alespoň novou životní zkušenost.

Po válce se mu do života vkradla další hrozba. Agenti Státní bezpečnosti ho chtěli zverbovat jako informátora, který by jim donášel na kolegy z Národního divadla. V rukou měli citlivý trumf: v okolí se vědělo, že Kohout je homosexuál, což v tehdejší společnosti znamenalo společenský rozsudek. Přesto odmítl. Byl držitelem nejvyšších státních vyznamenání, a příslušníci StB si nakonec spočítali, že případný skandál by ublížil i jim samotným. Raději si našli poddajnější cíl.

Kohout si po celý život udržoval výbornou fyzičku pravidelným cvičením, díky čemuž mohl vystupovat až do pozdního stáří. Úplně naposled stanul před filmovou kamerou v šestaosmdesáti letech, kdy si zahrál ve špionážním snímku Akce v Istanbulu. Tentýž rok vyšla jeho vzpomínková kniha Divadlo aneb Snář, za kterou získal cenu nakladatelství Odeon. Odešel 25. října 1976 a jeho ostatky spočinuly na vyšehradském Slavíně mezi dalšími velikány české kultury.

Příběh Eduarda Kohouta připomíná, že odvaha nemusí znamenat velká gesta na barikádách. Někdy stačí prostě říct „ne“ těm, kdo si zvykli slyšet jen „ano“, a stát si za tím bez ohledu na následky. Jeho životní dráha je důkazem, že pevný charakter dokáže přežít i režimy, které se ho pokoušejí zlomit.

Zdroje:

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=4106:kohout-eduard&Itemid=108&lang=cs

https://budejcka.drbna.cz/drbna/historicka/33364-drbna-historicka-jihocesky-rodak-eduard-kohout.html

https://www.vlasta.cz/celebrity/eduard-kohout-orientace-filmy-zivot/

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/eduard-kohout-17057

https://www.lifee.cz/eduard-kohout-lyrik-a-basnik-ceskeho-jeviste-ktery-miloval-svobodu-a-ukryval-jedno-tajemstvi-2028c

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-serialy-filmy-kino-a-tv/659299/krute-odhaleni-v-poslednim-dile-herce-s-janem-cinou-nechutne-praktiky-stb-kvuli-homosexualite.html

Obrázky:

Autor: Neznámý – Moravian Library in Brno, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=143775849

Autor: Matěj Baťha – Pořízeno s vybavením z grantového projektu Wikimedia ČR „Fotoaparát“, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=15759714