Článek
Frances Elena Farmerová se narodila 19. září 1913 v Seattlu ve státě Washington do rodiny právníka Ernesta a Lillian, provozovatelky penzionu.
Buřička z West Seattle High
V roce 1931, kdy navštěvovala West Seattle High School, napsala esej s názvem „God Dies“. Za úvahu inspirovanou Nietzscheho filozofií získala v soutěži Scholastic Art & Writing Awards prémii sto dolarů, konzervativní seattleské deníky a církevní kruhy však text označily za projev ateismu. Jeden seattleský baptistický kazatel v kázání prohlásil, že pokud místní mládež míří do pekla, Frances Farmerová ji tam jistě vede. Tehdy ještě nikdo netušil, že z té dívky, na niž bylo z kazatelen ukazováno prstem, vyroste herecká hvězda generace. Během studií na Washingtonské univerzitě vyhrála předplatitelskou soutěž deníku The Voice of Action a získala cestu do Sovětského svazu.
Sedmiletý kontrakt s Paramountem
Po návratu z Ruska se v létě 1935 zastavila v New Yorku, kde ji agent Shepard Traube doporučil náboráři Paramount Pictures Oscaru Serlinovi k natočení kamerových zkoušek. V té kanceláři Paramountu stačilo pár minut filmového pásu k tomu, aby se z vysokoškolačky stala nová tvář s kontraktem v ruce. Sedmiletou smlouvu se studiem podepsala v den svých dvaadvacátých narozenin. V únoru 1936 se během natáčení Too Many Parents provdala za hereckého kolegu Leifa Ericksona. Hned poté hrála po boku Binga Crosbyho ve westernu Rhythm on the Range a v dramatu Come and Get It pro režiséra Howarda Hawkse. Hawks ji později označil za nejtalentovanější herečku, s jakou kdy pracoval.
Vzpoura proti hollywoodskému systému
Studio ji v tisku prezentovalo jako „hvězdu, která odmítla zhollywoodštět“, a zaměřilo se na její výstřední módní vkus. Takové označení, pouštěné studiem do novin jako chytrá nálepka, se obrátilo proti ní samé a začalo žít v bulvárních sloupcích vlastním životem. V polovině roku 1937 Hollywood opustila a rozjela letní divadelní sezonu na východním pobřeží.
Zaujala tam dramatika Clifforda Odetse, který ji obsadil do broadwayské hry Golden Boy. S Odetsem, tehdy manželem oscarové Luise Rainerové, navázala milostný poměr, který ji hluboce zranil, když jej dramatik náhle ukončil.
Noc na Knickerbockeru a sestup do blázince
Devatenáctého října 1942 ji v Santa Monice zastavili policisté za jízdu s dálkovými světly a soud jí uložil pokutu pět set dolarů a podmíněný trest. V lednu 1943 ji v hotelu Knickerbocker dopadla policie kvůli nezaplacené druhé polovině pokuty a obvinění, že kadeřnici vykloubila čelist. Při soudním přelíčení hodila kalamář po soudci, dožadovala se advokáta a z budovy ji policisté odnesli za křiku o zlomeném srdci.
Scéna, ze které se druhý den probudila Kalifornie u snídaně s novinami v ruce, přestala být hereckou kauzou a měnila se v lékařský případ. Soud ji odsoudil ke stoosmdesáti dnům vězení, místo do cely ji však převezli na psychiatrii, kde jí diagnostikovali paranoidní schizofrenii a léčili ji inzulinovým šokem.
Pět let ve Western State Hospital
Po převezení do Seattlu v září 1943 a útoku na matku byla v březnu 1944 poslána do Western State Hospital ve Steilacoomu. V nemocnici nakonec strávila pět let, s krátkou přestávkou v roce 1946. Ve své autobiografii později líčila hrůzné zážitky, včetně znásilnění ošetřovateli a ledových koupelí. Novinář William Arnold v knize Shadowland z roku 1978 tvrdil, že Frances podstoupila lobotomii, při soudu v roce 1983 však své tvrzení sám přiznal jako smyšlené.
Pradlena, sekretářka a poslední comeback
Třiadvacátého března 1950 byla propuštěna do péče matky a nastoupila do prádelny seattleského hotelu Olympic, téhož, kde ji v roce 1936 slavnostně vítali při premiéře Come and Get It. O takové symbolice, v níž se čtrnáct let po premiérovém banketu ocitla u koše se špinavým prostěradlem, by se těžko psal scénář.
Koncem padesátých let se přestěhovala do Eureky v severní Kalifornii, kde přibližně čtyři roky pracovala jako sekretářka ve fotostudiu Oscara Swanlunda pod jménem Phyllis Anderson.
V roce 1957 ji rozhlasový obchodník Leland Mikesell přemluvil k návratu do zábavního průmyslu. Od října 1958 moderovala v Indianapolis denní pořad Frances Farmer Presents, který šest let držel první příčku sledovanosti ve svém časovém pásmu. To byl na ženu, která většinu předchozího desetiletí strávila v ústavu pro duševně choré, návrat, jenž musel branži i jí samotné připadat jako zázrak.
Na jaře 1970 jí lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu a 1. srpna téhož roku zemřela v Indianapolis Community Hospital ve věku šestapadesáti let. Její osud inspiroval v roce 1982 filmovou biografii Frances s Jessicou Langeovou v hlavní roli a později slavnou píseň kapely Nirvana z alba In Utero.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Frances_Farmer
https://www.encyclopedia.com/women/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/farmer-frances-1913-1970
https://historicindianapolis.com/frances-farmer-will-find-her-peace-in-fishers/
https://emanuellevy.com/profile/farmer-frances/
https://filmstarpostcards.blogspot.com/2024/01/la-collectionneuse-frances-farmer.html
https://allthatsinteresting.com/frances-farmer
https://www.factinate.com/people/frances-farmer
https://www.messynessychic.com/2015/07/23/hollywoods-original-bad-girl-the-tragic-muse-of-kurt-cobain/
https://patch.com/washington/lakewood-jblm/frances-farmer-the-story-you-think-you-know-is-likely-wrong
https://www.kates-boylston.com/american-cemetery-and-cremation/frances-farmer-s-long-path-to-peace/article_29ad76ee-f56e-11ef-af07-97c8ea0edf32.html
Obrázek
Autor: Neznámý – Golden Boy program (1938), Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=71600064
