Friedrich Flick zotročoval vězně z koncentráků. Po válce odseděl 3 roky a stal se nejbohatším Němcem

Málokdo by v synovi farmáře z malého Ernsdorfu ve Vestfálsku hledal budoucího magnáta. Friedrich Flick se tu narodil v červenci 1883, vystudoval ekonomii v Kolíně nad Rýnem a svou kariéru odstartoval jako obyčejný úředník v hutním průmyslu.

Obchodní čich ho ale rychle posunul dál. Ještě před třicítkou nakupoval akcie gigantického koncernu Vereinigte Stahlwerke a do roku 1930 nad ním získal rozhodující vliv.

Své portfolio záhy rozšířil o železorudné doly, slévárny, chemické závody i muniční provozy, a vytvořil tak jeden z nejrozsáhlejších průmyslových konglomerátů v celé zemi.

Flickův vztah s nacismem nebyl dílem náhody ani tlaku okolností. Od roku 1933 do pádu režimu v roce 1945 věnoval NSDAP celkem přes 7,65 milionu říšských marek.

Peníze ovšem neposílal pouze straně. Vstoupil do Keppler Circle, exkluzivní skupiny průmyslníků, kteří sloužili jako finanční páteř Himmlerova SS, a za deset let daroval nacistickému hnutí přes sedm milionů marek.

Členové tohoto kroužku každoročně posílali milion marek na takzvané zvláštní konto, z něhož přímo čerpal šéf SS Heinrich Himmler.

Skutečná hrůza ovšem probíhala přímo v provozech. Flickovy továrny a doly za války využívaly odhadem 48 000 nuceně nasazených lidí z koncentračních táborů.

Podle dobových odhadů asi čtyři z každých pěti těchto dělníků kvůli nelidskému zacházení zemřeli, což z Flickových závodů dělalo jedny z nejsmrtonosnějších pracovišť celé nacistické ekonomiky. Obžaloba se opírala mimo jiné o deportace civilistů z okupovaných zemí i o nasazení válečných zajatců ve výrobě zbraní.

Flickův koncern byl přitom v té době největším soukromým producentem oceli, železa a munice v celém Německu.

Nucená práce nebyla jediným způsobem, jak Flick z nacistického režimu těžil. Jeho firmy skupovaly podniky vyvlastněné Židům za zlomek tržní hodnoty.

Mezi takto získanými firmami byla například lubecká obchodní společnost Rawack und Gruenfeld, která přešla do Flickova vlastnictví. U norimberského tribunálu pak čelil Flick obvinění z pronásledování osob kvůli jejich rase či vyznání, a to právě v souvislosti se zabavováním židovského majetku.

Flickův proces patřil mezi dvanáct takzvaných následných norimberských řízení, která navázala na hlavní proces s nejvýznamnějšími nacistickými pohlaváry.

Líčení probíhalo od dubna do prosince 1947 a tribunál za tu dobu zasedal celkem stotřicetkrát. Rozsudek zněl jasně: sedm let odnětí svobody za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Flickova cela se ale otočila mnohem dřív, než verdikt předpokládal. Díky započtení doby strávené ve vazbě opustil vězení už v srpnu 1950, pouhé tři roky po vynesení rozsudku. Sám přitom jakoukoliv vinu celý život popíral. Prohlašoval, že ho nikdo a nic nepřesvědčí o tom, že je válečný zločinec.

Po propuštění rozprodal zbylé uhelné podíly v Porúří a z utržených 45 milionů dolarů začal skupovat podhodnocené poválečné podniky.

Klíčovým tahem se stalo získání čtyřicetiprocentního podílu v automobilce Daimler-Benz, výrobci legendárních mercedesů.

Portfolio doplnil firmami z oblastí chemie, papírenství, výbušnin i syntetických vláken. V polovině padesátých let už ovládal přes sto podniků s ročním obratem přesahujícím dvě miliardy dolarů. Média ho označovala za nejbohatšího Němce a pátého nejzámožnějšího člověka na planetě.

Za celý svůj poválečný život odmítl vyplatit jedinou korunu rodinám těch, kteří v jeho provozech zahynuli. Zemřel 20. července 1972 v Kostnici ve věku osmdesáti devíti let.

Většinu rodinného konglomerátu zdědil jeho nejmladší syn Friedrich Karl. Ten se v osmdesátých letech zapletl do korupčního skandálu známého jako Flick Affair, kdy vyšlo najevo, že rodina uplácela německé politiky kvůli daňovým úlevám. V roce 1985 pak Friedrich Karl prodal většinu podniků Deutsche Bank za 2,5 miliardy dolarů a odešel do ústraní v Rakousku.

Flickův osud je jedním z nejextrémnějších příkladů toho, jak geopolitické zájmy studené války umožnily odsouzeným válečným zločincům vrátit se na výsluní. Muž zodpovědný za smrt desítek tisíc otroků strávil za mřížemi pouhé tři roky, vybudoval nový průmyslový kolos a zemřel jako miliardář, aniž by obětem věnoval jedinou omluvu. Pro každého, kdo se ptá, proč je firemní odpovědnost za lidská práva tak důležitá, je tento příběh tou nejpádnější odpovědí.

Zdroje

https://time.com/archive/6807914/west-germany-flicks-fortunes/

https://www.theguardian.com/world/2004/sep/22/germany.secondworldwar

https://spartacus-educational.com/GERflickF.htm

https://forbes.cz/investoval-do-hitlera-z-valecneho-zlocince-se-pozdeji-stal-nejbohatsi-nemec/

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/subsequent-nuremberg-proceedings-case-5-the-flick-case

https://www.britannica.com/biography/Friedrich-Flick

https://nuremberg.law.harvard.edu/nmt_5_intro

https://en.wikipedia.org/wiki/Flick_family

https://en.wikipedia.org/wiki/Friedrich_Karl_Flick

https://en.wikipedia.org/wiki/Flick_trial

https://grokipedia.com/page/Flick_trial

https://prabook.com/web/friedrich.flick/1344756

Obrázky

By unknown, probably U.S. Army photographer. The Green Series was published by the U.S. government. - Mazal Library: Green Series, vol. VI, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=726375

By US Army photographers on behalf of the OUSCCPAC or its successor organisation, the OCCWC - Axis History Forum, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=21750516