Článek
Prodavačka, ze které byla dozorkyně
Hertha Liessová přišla na svět 26. března 1905 v Berlíně. Předtím, než ji povolali do služby v koncentračním táboře, prodávala v jedné berlínské pekárně. Úřad práce ji 15. listopadu 1939 určil ke službě v jednotkách SS. Tehdy ještě netušila, že tohle datum bude později opakovat před britským vojenským tribunálem v Lüneburgu jako začátek své dráhy u SS.
Tři roky v Ravensbrücku, pak přesun na východ
Ravensbrück sloužil od května 1939 jako ústřední nacistický tábor pro ženské vězně. Začátkem roku 1942 už dozírala na nucené dělnice v Siemenslagru, který byl součástí ravensbrückého komplexu. Sama později u soudu vypověděla, že právě v Ravensbrücku se měla na začátku svého působení tak dobře, jako nikdy předtím.
V Plaszowě s bičem nad ženskou kuchyní
Přesun do Plaszowa označila u soudu za trest za to, že vězňům pašovala balíčky a předávala dopisy. Pravdivost tohoto tvrzení ovšem nikdo z přeživších u soudu nepotvrdil, takže obhajoba s ní zůstala v Lüneburgu zcela osamocena. Vězeňkyně Halina Nelken si ji z Plaszowa zapamatovala jako naprostou mistryni v zacházení s bičem. Při jedné prohlídce přikázala dělnicím odložit veškeré oblečení a pak osahávala každou z nich při hledání prstenů, peněz a hodinek. Šperky, bankovky a hodinky byly přesně to, co táborový režim systematicky odebíral nově příchozím vězňům a soustřeďoval do skladů SS.
Osvětim a evakuační transport
V listopadu 1944 dorazila do Osvětimi. Patřila k personálu Wirtschaftshofu Raisko, jednoho z hospodářských subtáborů osvětimského komplexu. Hospodářské satelity hlavního tábora měly za úkol zajišťovat zásobování i polní práce, k čemuž byly nasazovány zástupy vězňů.
Němci tábor později evakuovali. Ehlertová s ostatním personálem SS opustila Osvětim. Podle její vlastní výpovědi u soudu byla nejprve poslána do Oranienburgu (kde sídlilo ústředí Inspekce koncentračních táborů u Berlína) a odtud začátkem února 1945 dorazila evakuačním transportem do Bergen-Belsenu.
Belsen po osvobození: 60 tisíc přeživších a hromadné hroby
Bergen-Belsen osvobodila britská 11. obrněná divize a vojáci v něm narazili na třináct tisíc nepohřbených těl a kolem šedesáti tisíc téměř hladovějících vězňů. SS personál museli Britové donutit, aby odklidil a pohřbil mrtvé do hromadných hrobů. Tehdy ještě nikdo z nucených hrobníků v uniformách SS nevěděl, kolik z nich během několika měsíců usedne na lavici obžalovaných ve městě Lüneburg. Po osvobození zemřelo v belsenském táboře dalších přibližně čtrnáct tisíc lidí, kteří byli příliš zubožení a nemocní, než aby přežili. Sedmnáctého dubna 1945 zatkly britské autority dalších sedmačtyřicet členů táborového personálu. Mezi zatčenými bylo jak velitelské jádro tábora, tak řadové dozorkyně, které se nestihly evakuovat dál na západ.
Proces ve Lüneburgu: 45 obžalovaných před britským tribunálem
Soud ve městě Lüneburg, který známe jako Belsen Trial, zahájil své jednání v tělocvičně 17. září 1945. Před britským vojenským tribunálem stálo celkem pětačtyřicet obžalovaných, tedy esesáci, esesačky a takzvaní kapové. Tehdy ještě nebylo zřejmé, kolik z nich vyfasuje provaz a kolik si naopak odejde s mírnějším trestem na několik let do vězení. Vedle Ehlertové stálo na lavici obviněných ještě dalších patnáct esesaček, šestnáct esesáků a dvanáct privilegovaných vězňů z řad kapů. V celém Bergen-Belsenu pracovalo téměř pět set lidí, z nichž asi pětačtyřicet bylo žen. Z této úzké skupiny dozorkyň skončila před soudem zhruba třetina, ostatní zmizely v poválečném chaosu středoevropského kontinentu.
Hertha Elhert (vlevo) u soudu
Patnáct let, věznice Werl a podivné přátelství
Patnáctiletý trest za zločiny v Bergen-Belsenu sdílela Ehlertová s polskou kapkyní Helenou Kopperovou a esesákem Ottou Calessonem. Herta Bothe a Irene Haschke odešly z procesu s deseti lety. Trest si odpykávala ve westfálské věznici Werl a tam ji v únoru 1949 navštívila britsko-francouzská spisovatelka Savitri Devi. Z věznice ji propustili 7. května 1953, sedm let před koncem trestu, který soudci snížili na dvanáct let.
Druhé manželství, druhé jméno a vyšetřování, které vyšumělo
V Bad Homburgu pak strávila zbytek života pod novým příjmením, které získala roku 1971 druhým sňatkem; partnerem se jí stal Willi Naumann. Nové jméno fungovalo lépe než jakékoliv falešné papíry, protože nikoho v lázeňském městě nenapadlo spojovat paní Naumannovou s odsouzenou dozorkyní z Belsen Trial. Soudci ve Frankfurtu se k jejímu případu vrátili roku 1972, jenže o dva roky později řízení skončila s odůvodněním, že chybí dostatek důvodů pro obžalobu.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Herta_Ehlert
http://www.bergenbelsen.co.uk/pages/Trial/Trial/TrialDefenceCase/Trial_034_Ehlert.html
https://siemens.ns-zwangsarbeit.de/en/hertha-ehlert-die-kz-aufseherin/
https://clarissaschnabel.wordpress.com/2024/03/01/the-woman-who-died-twice-hertha-ehlert-1905-1982/
https://en.wikipedia.org/wiki/Belsen_trials
https://dewiki.de/Lexikon/Hertha_Ehlert
https://subcamps-auschwitz.org/trials-investigations/
https://www.qooh.org.uk/?page_id=1861
https://en.wikipedia.org/wiki/Female_guards_in_Nazi_concentration_camps
https://en.wikipedia.org/wiki/Belsen_concentration_camp
Obrázek
Von Silverside (Sgt) No 5 Army Film & Photographic Unit - Imperial War Museum collection as BU 9690, Gemeinfrei, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4524398
Von Autor/-in unbekannt - http://www.armchairgeneral.com/forums/showthread.php?t=120475, Gemeinfrei, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19783354
