Článek
Lékař, který měl na rukou krev ještě před Osvětimí
Horst Schumann přišel na svět 1. května 1906 v saském městě Halle nad Sálou do rodiny lékaře. Než se jeho jméno stalo synonymem osvětimských hrůz, prošel si jednou z nejtemnějších kapitol německé psychiatrie. Na počátku roku 1940 převzal funkci hlavního lékaře eutanazijního střediska zřízeného na zámku Grafeneck v jihovýchodním Württembersku.
Svůj první transport obětí přivítal osobně. Pětadvacet mužů přivezených z mnichovského ústavu Eglfing-Haar dovedl do přestavěného kočárovny, kde je usmrtil oxidem uhelnatým v nově vybudované plynové komoře. Do uzavření centra na konci roku 1940 bylo v Grafenecku zavražděno přes deset tisíc lidí s tělesným či duševním postižením.
Z Grafenecku na saský Sonnenstein
Po odchodu z Grafenecku Schumann nastoupil ve vyhlazovacím zařízení Sonnenstein poblíž saské Pirny, kde zaujal pozici vedoucího lékaře. Měl k dispozici čtyři další lékaře, ošetřovatelský personál, řidiče a administrativu, celkem kolem stovky podřízených.
Rentgenové záření místo skalpelu
Koncem roku 1942 se Schumann objevil v Osvětimi s novým posláním: měl přijít na levný a rychlý způsob, jak sterilizovat tisíce lidí najednou. V ženském táboře Birkenau obsadil barák číslo 30, kde nechal nainstalovat dva rentgenové přístroje značky Siemens. Sám obsluhoval přístroje z malé kabiny obložené olověnými deskami, odkud mohl ozařovat oběti, aniž by záření působilo na něj.
Židovští muži a ženy byli ve skupinách vystavováni intenzivnímu záření zaměřenému na pohlavní orgány. Následky se dostavily rychle: těžké popáleniny břicha, třísel a hýždí přecházely v hnisající vředy, které se prakticky nedaly vyléčit. Přežít Schumannovy pokusy se podařilo jen nepatrnému zlomku obětí, které si po zbytek života nesly následky trvalého zmrzačení.
Devadesát kastrací za jediný den
Tempo, jakým osvětimští chirurgové pracovali pod Schumannovým vedením, dokládají zachované stránky operačního registru. Mezi 16. říjnem a 15. prosincem 1943 bylo na 136 mužských věznech provedeno celkem 190 zákroků. Pak přišel 16. prosinec 1943. Během jediného dne operační záznamy evidují devadesát kastrací.
Schumann sám stál u operačního stolu jen sporadicky. Většinu výkonů prováděli vězeňští lékaři, které k práci donutil. Počátkem následujícího roku dospěl k závěru, který zní absurdně střízlivě: chirurgická kastrace trvá pouhých šest až sedm minut a je výrazně spolehlivější než ozařování. Odebraná varlata a vaječníky putovaly na Anatomopatologický ústav univerzity ve Vratislavi, kde sloužily k dalšímu histologickému výzkumu.
Horst Schumann operující v Osvětimi
Sportovní lékař s loveckým lístkem
Když válka skončila, Schumann se nijak neschovával. Od dubna 1946 pracoval ve vestfálském Gladbecku jako sportovní lékař a používal přitom své skutečné jméno. Pět let mu to procházelo bez problémů. V roce 1951 si ale zažádal o zbrojní průkaz a úřady při kontrole rejstříku trestů zjistily, že je na něj vydán zatykač.
Než policie stihla zaklepat na dveře, Schumann zmizel. Vydal se do Japonska, kde si na vlastní jméno vyřídil pas, odcestoval do Egypta a nakonec zakotvil v súdánském Chartúmu, kde se stal ředitelem nemocnice.
Ochrana z nejvyšších míst
Ani africký kontinent mu nezaručil klid. V Súdánu ho rozpoznala přeživší z Osvětimi, a tak musel znovu balit kufry. Další zastávkou se stala Ghana, kde nalezl mocného ochránce: prezidenta Kwameho Nkrumaha, který mu poskytl útočiště a odmítal ho vydat Západnímu Německu.
Bonnská vláda o Schumannovo vydání usilovala opakovaně, ale Nkrumahův režim všechny žádosti odložil. Situace se změnila teprve po vojenském převratu v únoru 1966. Nová ghanská vláda souhlasila s extradicí a Schumann, tehdy šedesátiletý, byl předán do Spolkové republiky Německo.
Soud, který nedospěl ke konci
Před ghanským odvolacím soudem Schumann připustil, že pod jeho dohledem mohlo být usmrceno až osmdesát tisíc lidí. Přesná čísla prý nezná. Hromadnou sterilizaci židovských vězňů vysvětloval obavami z postihu, který by ho čekal, pokud by rozkazům nevyhověl.
Ve Frankfurtu nad Mohanem se proces zahájil v září 1970, ale opakovaně se vlekl kvůli Schumannovu zdravotnímu stavu. V červenci 1972 ho soud propustil s odkazem na srdeční problémy a celkové zhoršení kondice. Schumann zemřel 5. května 1983 ve Frankfurtu, jedenáct let poté, co opustil vězení.
Příběh Horsta Schumanna ukazuje, jak snadno dokázal válečný zločinec po roce 1945 zmizet ze záběru. Stačil falešný pas, ochota afrických vlád přijmout lékaře bez otázek a pomalost mezinárodní justice. Kdo se dnes zajímá o dějiny holokaustu, měl by vědět, že většina pachatelů podobného ražení nebyla nikdy potrestána, a ti, kteří před soud přece jen stanuli, často odešli na svobodu dříve, než stihli vyslechnou rozsudek.
Zdroje
https://www.auschwitz.org/en/history/medical-experiments/horst-schumann
https://en.wikipedia.org/wiki/Horst_Schumann
https://www.degruyterbrill.com/document/doi/10.1515/eehs-2023-0042/html
https://www.jta.org/archive/nazi-doctor-in-ghana-admits-sterilizing-30000-jews-killed-80000
https://www.jta.org/archive/ghana-court-orders-extradition-of-auschwitz-doctor-to-w-germany
https://mra.piebm.org/library/x-ray-sterilisation-and-castration-in-auschwitz-dr-horst-schumann/
https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/grafeneck-1
https://www.normandy1944.info/holocaust/aktion-t4/heil-und-pflegeanstalt-sonnenstein
https://dirkdeklein.net/2018/07/08/dr-schumanns-sterilization-experiments-in-auschwitz/comment-page-1/
Obrázky
Autor: Autor: Gierre (italská Wikipedie). Převzato z it.wikipedia na Wikimedia Commons. Dílo je volné (public domain). Dostupné na: https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=75568517
„Auschwitz.“ by 612gr is licensed under CC BY 2.0. Dostupné na: https://openverse.org/image/4223bb65-5e49-4fcb-a7d4-c073bc5cf659?q=auschwitz&p=49
