Irena Sendlerová pašovala děti z ghetta v rakvích. Jejich jména zakopala v zavařovačce pod jabloní

Narodila se 15. února 1910 ve Varšavě jako Irena Krzyżanowska. Otec Stanisław Krzyżanowski byl lékař, k jehož pacientům patřilo mnoho Židů. Když Ireně byly dva roky, rodina se přestěhovala do Otwocku, kde si otec otevřel sanatorium pro léčbu tuberkulózy. Tahle malá lázeňská obec u Varšavy byla pro mladou Irenu místem, kde se každodenně potkávala s lidmi, jejichž životy její otec držel ve svých lékařských rukou a které ostatní vesničané přehlíželi.

Stanisław Krzyżanowski v roce 1917 zemřel na tyfus, kterým se nakazil od svých pacientů. Sedmiletá Irena si zapamatovala otcovo přesvědčení, že topícímu se musí podat ruka, i kdyby člověk sám neuměl plavat.

Na Varšavské univerzitě studovala nejprve práva a později polskou literaturu. Ve třicátých letech se ovšem polské vysoké školy proměnily v laboratoř antisemitismu, kde se z lavic stávala zóna segregace a kde se v posluchárnách rozhodovalo nejen o vzdělání, ale i o tom, kdo do něj má vůbec právo. Postavila se proti systému lavičkových ghett a ve vlastní studijní kartě poškrtala označení „nežidovské studentky“. Univerzita ji za to potrestala tříletou suspenzí. Argument, kterým se z prostého škrtu na kartě stal trest tří ztracených ročníků, byl v té době pro polský akademický establishment přesvědčivější než cokoli, co si tehdejší studenti dokázali představit.

Když vypukla druhá světová válka, byla už devětadvacetiletou sociální pracovnicí varšavského magistrátu. V listopadu 1940 nacisté uzavřeli ve varšavském ghettu zhruba čtyři sta tisíc Židů. Tehdy ještě nikdo netušil, že z úřednice s kabelkou a propustkou se časem stane jedno z nejvýznamnějších jmen polského odboje, jehož stopu budou amatérští badatelé vykopávat ze zapomnění teprve dlouhá desetiletí potom.

Propustku do uzavřené čtvrti jí vystavilo Oddělení pro epidemickou kontrolu. Při návštěvách ghetta nosila na rukávu žlutou hvězdu. Takové gesto v té době neznamenalo módní prohlášení ani sentimentální solidaritu, ale konkrétní rozhodnutí postavit se vedle těch, jejichž životy už úřední razítka označila k likvidaci. Pod dvojitým dnem kabelky a v kapsách všitých do oblečení tajně přenášela jídlo, peníze, léky i dávky vakcíny proti tyfu.

V prosinci 1942 polský odboj založil tajnou Radu pro pomoc Židům, krycím jménem Žegota. Do té doby šlo o improvizaci jednotlivců a malých kroužků, které tahaly z ghetta jídlo a léky podle vlastní iniciativy a podle toho, kolik si jich bylo ochotno vsadit do hry vlastní život. V čele dětského oddělení stála pod krycím jménem Jolanta. Její tým tvořilo dvacet až pětadvacet lidí, převážně žen. V té době už bylo zřejmé, že každý další den uvnitř hradeb znamená pro množství dětí rozsudek smrti, a že ten, kdo dokáže dostat alespoň hrstku z nich na druhou stranu, koná dílo, jehož skutečný rozměr nikdo nezměří.

Nejmenší kojence uspávali sedativy a vynášeli ven v jutových pytlích, krabicích, vacích nebo v rakvích. Pětiměsíční Elżbieta Ficowska se na árijskou stranu dostala v truhlářské brašně.

Část dětí mizela z ghetta podzemními chodbami starého soudu a přes tramvajovou vozovnu. Na hranici ghetta stál také kostel se dvěma vchody, do kterého děti vstupovaly z židovské strany a vycházely na druhé už s falešnou křesťanskou identitou.

Pravá jména zachráněných dětí, jejich nové polské identity a místa úkrytu zapisovala šifrovaně na úzké pruhy cigaretového papíru. Pruhy uložila do skleněných lahví a zakopala je pod jabloní v zahradě své přítelkyně.

Sama později uvedla, že její šifrovaný archiv obsahoval jména 2 500 židovských dětí ukrytých po klášterech a u soukromých osob.

Dvacátého října 1943 ji v jejím bytě zatklo gestapo. Ve věznici Pawiak ji vyšetřovatelé bili a mučili tak, že měla zlomené chodidlo i nohu. Žádné jméno spolupracovníka ani úkrytu dětí přitom neprozradila. Jediná věta, jediná adresa, jediné křestní jméno z té zakopané sklenice by v tu chvíli znamenaly další zatýkání a zhroucení celé sítě, kterou tahle žena s polámanými kotníky držela pohromadě jen vlastní pamětí.

Soud ji odsoudil k smrti, ale Žegota podplatila gestapáka, který ji v den popravy místo na popraviště vyvedl ven a propustil.

Po válce vykopala lahve ze země a šifrované záznamy předala Adolfu Bermanovi z Centrálního výboru polských Židů. Většina rodičů zachráněných dětí mezitím zahynula v nacistických táborech.

Sama Irena zemřela 12. května 2008 ve věku úctyhodných 98 let.

Zdroje

https://www.ebsco.com/research-starters/biography/irena-sendler

https://hmd.org.uk/resource/irena-sendlerowa/

https://holocaust.georgia.gov/irena-sendler

https://www.holocaustmatters.org/irena-sendler/

https://aish.com/irenas_children/

https://en.wikipedia.org/wiki/Irena_Sendler

https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/oral-history/irena-sendler-describes-how-she-was-arrested-and-tortured-by-the-gestapo

https://www.jfr.org/rescuer/sendler-irena

https://www.franciscanmedia.org/st-anthony-messenger/irena-sendler-world-war-ii-s-polish-angel/

https://www.chabad.org/theJewishWoman/article_cdo/aid/939081/jewish/Irena-Sendler.htm

https://www.biography.com/activist/irena-sendler

Obrázky

Autor: Neznámý – Teresa Prekerowa "Konspiracyjna Rada Pomocy Żydom w Warszawie 1942-1945"( The underground Council to Aid Jews in Warsaw 1942-1945) Warszawa 1982 ISBN 83-06-00622-4. Immediate source: Irena Sendler 1943 (2) online., Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=6994698

Autor: Mariusz Kubik, http://www.mariuszkubik.pl – own work, http://commons.wikimedia.org/wiki/User:Kmarius, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4052995