Jak Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler utekli z Osvětimi. Slováci podali světu zprávu o plynových komorách

Rudolf Vrba a Alfréd Wetzler uprchli 7. dubna 1944 z koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim-Birkenau. Šlo o slovenské Židy, kteří v lágru strávili bezmála dva roky. Tábor patřil k nejdůmyslněji střeženým místům okupované Evropy a pokus o překonání jeho dvojité hradby znamenal pro většinu uprchlíků téměř jistou smrt, přesto se v historii lágru našli jedinci, kteří se o podobný krok odvážili pokusit.

Walter Rosenberg, který si později nechal jméno Rudolf Vrba, se narodil 11. září 1924 v Topoľčanech na Slovensku. V patnácti letech byl po zavedení židovského kodexu vyloučen z bratislavského gymnázia. V té době už doléhala na jeho rodinu řada protižidovských opatření a chlapec z Topoľčan se ocitl v postavení, v němž nemohl svobodně studovat ani se pohybovat za hranice svého města.

Na jaře roku 1942 se rozhodl uprchnout přes Maďarsko, aby se v Británii přidal k československým zahraničním jednotkám. Plán nevyšel, maďarská hlídka ho při návratu zatkla a po dalších peripetiích skončil ve sběrném táboře v Novákoch.

Čtrnáctého června 1942 ho hlinkovci nahnali do dobytčího vagonu transportu mířícího na Východ. Tento transport měl jako mezizastávku koncentrační a vyhlazovací tábor Majdanek poblíž Lublinu.

Podobnou cestu prošel o něco dříve i druhý ze slovenské dvojice, který vyrůstal v rodině dělnické kultury a manuální práce. Alfréd Wetzler se narodil 10. května 1918 v Trnavě v dělnické rodině. Wetzlera převezli do Auschwitz-Birkenau 13. dubna 1942 a v lágru pracoval jako nosič mrtvol nebo písař.

Životní podmínky tábora byly tak kruté, že ze 400 osob, které přijely transportem spolu s Vrbou, jich za měsíc a půl žilo už jen 208. V prostředí, kde se každodenní přítomnost smrti stávala jedinou konstantou, se přežití počítalo ve dnech a hodinách.

Po vystřídání několika prací Vrba skončil v táboře Birkenau, kde se setkal se svým známým z Trnavy Alfrédem Wetzlerem. Vrba se postupem času propracoval na pozici zapisovatele, jenž evidoval záznamy o vězních a mohl se pohybovat mezi jednotlivými baráky. Díky této pozici navázal kontakt s osvětimským podzemním hnutím a ještě více se sblížil s Alfrédem Wetzlerem.

Nacisté v první polovině roku 1944 začali stavět novou část tábora zvanou Mexiko, kam měli dorazit transporty maďarských Židů. Šlo tedy o to, že do plynových komor Birkenau mělo v následujících měsících zamířit rozsáhlé množství transportů z Maďarska, a právě tato vyhlídka posunula plán útěku z dlouho zvažované varianty k neodkladnému rozhodnutí. Mezi prkny složenými na této hůře střežené stavbě si oba muži 7. dubna 1944 vytvořili úkryt. Aby je hlídací psi necítili, prostor okolo úkrytu posypali tabákem namočeným v benzinu.

Dvojice počítala s pravidlem tábora, podle něhož stráže pátraly po pohřešovaných vězních tři dny. Každá minuta strávená v té zvlhlé skrýši mezi deskami připravenými pro nacistickou mašinerii musela vypadat jako nekonečná a uprchlíci nemohli s jistotou vědět, zda nacisté dodrží zvyklost třídenního pátrání. Po marném prohledávání tábora nacisté stáhli vnější stráže a Vrba s Wetzlerem se 10. dubna vypravili na cestu k slovenským hranicím.

Cestou jim navzdory nacistickým hrozbám pomohli někteří Poláci a Slováci. V kraji, kde za ukrývání uprchlíků hrozila smrt celé rodině, bylo takové gesto projevem odvahy, kterou si dnešní čtenář dokáže představit jen s obtížemi. Na slovenské straně jim pomohl sedlák Ondrej Čanecký ze Skalitého, který je dovedl k židovskému lékaři MUDr. Pollakovi v Čadci. Do Žiliny dorazili 25. dubna 1944, do budovy bývalého židovského starobince na Hollého ulici 9. Právě v těchto zdech, dříve sloužících k tiché péči o staré lidi, mělo během následujících dní vzniknout jedno z nejdůležitějších svědectví 20. století.

Vrba a Wetzler vypovídali odděleně, aby si představitelé Židovské pracovní rady ověřili, zda se jejich výpovědi shodují. To, co oba muži oznamovali o průmyslovém vraždění v plynových komorách, leželo daleko za hranicemi toho, co si kdokoli v té době uměl představit, a i pro samotné židovské představitele znělo jejich vyprávění zprvu neuvěřitelně.

Na základě jejich výpovědí vznikla 32stránková zpráva označovaná také jako Osvětimská zpráva. Tento dokument obsahoval náčrt táborů v Osvětimi a Brzezince, schéma krematoria a plynové komory i odhad počtu zavražděných podle jednotlivých zemí. Wetzler ve své výpovědi uvedl, že počet zavražděných v plynových komorách dosahoval podle jeho propočtů přibližně 1 750 000 lidí. Součástí zprávy byl i popis hromadné popravy 3792 židovských mužů, žen a dětí z terezínského rodinného tábora v noci z 8. na 9. března 1944. Falešné doklady, které v Žilině dostali, jim přidělily jména Jozef Lánik a Rudolf Vrba; Walter Rosenberg si jméno Rudolf Vrba ponechal do konce života.

Výňatky ze zprávy odvysílala 18. června 1944 v několika jazycích britská BBC. Maďarský regent Miklós Horthy 6. července 1944 nařídil zastavení transportů. Zveřejnění zprávy ovšem přišlo až po 15. květnu 1944, kdy už začaly masové deportace maďarských Židů do Osvětimi a kdy do tábora odjelo zhruba 437 000 osob. To prodlení ve zveřejnění se stalo předmětem sporů mezi historiky a dodnes představuje bolestnou stránku celého příběhu, v níž se mísí tragédie s částečným triumfem. Podle historiků Vrbova a Wetzlerova zpráva přispěla k záchraně přibližně 200 tisíc maďarských Židů před deportací.

Rudolf Vrba se po sepsání zprávy přidal na Slovensku k partyzánům. Po válce Vrba vystudoval chemii a stal se odborníkem na biochemii mozku, výzkum cukrovky a rakoviny. Taková vědecká dráha je pozoruhodná sama o sobě, zvlášť u člověka, který v mladém věku prošel osvětimským peklem a jehož pozdější publikační aktivita se rozprostírá mezi odbornými studiemi a svědectvím o holocaustu. Vrba zemřel ve Vancouveru v březnu 2006 ve věku 81 let.

Alfréd Wetzler zemřel v únoru 1988 v Bratislavě. V roce 2007 oba dostali in memoriam vysoká slovenská státní vyznamenání: Řád Bílého dvojkříže I. třídy a Kříž Milana Rastislava Štefánika I. třídy. Slovenský režisér Peter Bebjak v roce 2020 dokončil film Správa, který mapuje tento příběh.

Zdroje:

https://www.holocaust.cz/dejiny/soa/Nacionalnesocialisticke-konecne-resenkonecne-reseni-zidovske-otazky-v-evrope/pocatek-masoveho-vrazdeni/utek-rudolfa-vrby-a-alfreda-wetzlera-z-osvetimi-a-jejich-zprava-1944/

https://magazin.pametnaroda.cz/clanky/volne/utekli-z-osvetimi-a-podali-svetu-zpravu-zpravu-o-velikem-nestesti

https://www.upn.gov.sk/sk/sprava-alfreda-wetzlera-a-rudolfa-vrbu-1944/

https://romea.cz/cz/zahranici/pribeh-rudolfa-vrby-a-alfreda-wetzlera-osvetimsky-utek-ktery-zachranil-200-000-zidu-pred-smrti

https://www.svetzeny.cz/zabava/utek-z-pekla-pred-jistou-smrti-rudolf-vrba-alfred-wetzler-utekli-z-osvetimi-zachranili

https://www.teraz.sk/slovensko/pred-80-rokmi-utiekli-wetzler-a-vrba-z-t/786275-clanok.html

https://www.zilinskyvecernik.sk/clanok/vrbova-a-wetzlerova-sprava-pri-prilezitosti-tryzny-za-6-milionov-umucenych-zidov-pocas-ii-svetovej-vojny/1672/

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/magazin-historie-bylo-mu-20-utekl-z-osvetimi-zachranil-tisice-lidi-nikdy-se-nevzdal-197215

https://zilina.sk/aktuality/2021/hrdinstvo-vrbu-a-wetzlera-pripomina-v-ziline-pamatna-izba