Článek
Přípravy na ples
Pár dní před plesem jsem seděla u ní v pokoji na zemi a kolem nás byly rozházené ramínka. Vytahovala jedny šaty za druhými a já je jen zkoušela. Některé byly moc těsné, jiné zase úplně mimo styl, na který jsem zvyklá.
Pak vytáhla jedny tmavě modré, lehce lesklé. Byly jednoduché, bez výrazných ozdob. Už když jsem si je oblékala, cítila jsem, že to bude ono. Když jsem vyšla z pokoje k zrcadlu v chodbě, jen se na mě chvíli dívala.
Řekla jen „Ty jsou snad šité pro tebe“.
Trochu jsem se smála, protože jsem měla pocit, že přehání. Ale zároveň jsem se v nich cítila jinak než v čemkoliv, co jsem měla poslední roky na sobě. Nebyla jsem zvyklá, že mi něco sedí hned.
Domluvily jsme se, že si je půjčím jen na ten večer. Pečlivě mi vysvětlila, jak je prát a že si mám dát pozor na zip.
Samotný večer
Na ples jsem dorazila později než většina ostatních. Už u vstupu jsem měla pocit, že na mě lidé koukají víc než obvykle. Nebylo to nepříjemné, spíš zvláštní. Několik známých mi řeklo, že vypadám dobře, což se mi běžně nestává.
Celý večer jsem si šaty skoro neuvědomovala. Neřešila jsem, jestli mi někde lezou ramínka nebo jestli se někde krčí látka. Jen jsem normálně fungovala. Tancovala jsem, seděla u stolu, chodila pro pití.
Když jsem se v noci vrátila domů, ještě jsem se na sebe chvíli dívala v zrcadle. Ne nějak dlouho. Jen jsem si říkala, že to byl docela normální večer, ale cítila jsem se v něm trochu jinak než jindy.
Nečekaný moment
Šaty jsem jí vracela asi o týden později. Byly vyprané, složené v tašce. Seděly jsme u ní v kuchyni a já jí je podávala přes stůl.
Otevřela tašku, podívala se na ně a pak na mě. Řekla, že si je mám nechat. Myslela jsem si, že si dělá legraci. Jenže ona to myslela vážně. Řekla, že je skoro nenosila a že na mně vypadají líp než na ní.
Bylo mi to trochu trapné. Nechtěla jsem, aby to znělo, že si něco beru jen tak. Nabízela jsem jí peníze, ale odmítla to. Řekla, že by je stejně nechala viset ve skříni.
Nakonec jsem si je vzala domů. Dlouho visely ve skříni mezi obyčejným oblečením. Občas jsem otevřela dveře a jen se na ně podívala.
Jednou večer jsem je vytáhla ven jen proto, abych zkontrolovala, jestli se jim nic nestalo. Látka pořád stejně jemná, zip fungoval, žádná skvrna nikde. Pak jsem je zase pověsila zpátky.
Vážím si jich
Od té doby jsem je měla na sobě jen dvakrát. Jednou na rodinné oslavě a jednou na pracovním večírku. Pokaždé jsem měla stejný pocit klidu jako na tom plese. Ne nějakou velkou radost nebo vzrušení, spíš ticho v hlavě.
Minulý týden jsem uklízela skříň a na chvíli jsem je položila na postel vedle hromady běžného oblečení. Vypadaly tam trochu nepatřičně, ale nechala jsem je tam ležet celé odpoledne, než jsem je zase uklidila zpátky mezi ostatní věci.
Obrázek
„Dressing Room/blue dress“ by Amy Guth is licensed under CC BY 2.0.
