Karl Frenzel mlátil vězně v koncentráku bičem a holí. Část trestu mu odpustili kvůli zdraví

Narodil se 20. srpna 1911 v braniborském Zehdenicku do rodiny železničáře a sociálního demokrata. Vyučil se truhlářem, ale po složení tovaryšské zkoušky v roce 1930 zůstal bez práce. NSDAP a SA mu slibovaly to, co prožívala celá generace mladých Němců beznadějně hledajících obživu. Vstoupil k nim v srpnu 1930, ještě než se Hitler vůbec dostal k moci.

V roce 1934 se oženil v kostele a se ženou postupně pokřtili všech pět dětí. Když se Adolfa Hitlera v roce 1933 podařilo dostat do čela Německa, situace se podle Frenzela skutečně zlepšila a našel si zaměstnání jako truhlář a později správce zámku. Podle vlastních pozdějších slov mu antisemitské heslo nacistů nic neříkalo, jeho první láska byla dokonce židovka.

Začátkem roku 1940 byl povolán do programu nazývaného Aktion T4. Šlo o tajný plán nacistů na vyvraždění mentálně a tělesně postižených lidí. Frenzel sloužil postupně v zařízeních Grafeneck, Bernburg a nakonec Hadamar, kde se jako topič staral o spalování těl obětí, vyrážení zlatých zubů a obsluhu plynových komor.

Tato předchozí „kvalifikace“ byla pro nacisty klíčová. Když 20. dubna 1942 dostal Frenzel rozkaz nastoupit do Sobiboru, vezl si s sebou zkušenost s technologií průmyslového vraždění.

Sobibor v lesích nedaleko Lublinu nebyl koncentrační tábor v běžném smyslu slova. Byl to vyhlazovací tábor, kde drtivá většina deportovaných Židů zemřela v plynových komorách během několika hodin po příjezdu. Mezi 170 000 a 250 000 lidí bylo zavražděno za necelých osmnáct měsíců provozu.

Frenzel měl na starosti tzv. Lager I, sektor pro několik stovek „pracovních Židů“, kteří byli ponecháni naživu, aby tábor obsluhovali. Velel také Bahnhofkommandu, tedy oddílu, který „vítal“ přijíždějící transporty. Při příjezdu nových lidí rozhodoval, kdo půjde rovnou do plynové komory a kdo bude na pár týdnů nebo měsíců ušetřen.

Co dělalo z Frenzela postavu, kterou si přeživší pamatovali zvlášť živě? Brutalita, která šla daleko za rámec úředně nařízeného. Přeživší Hershel Cuckierman jej popsal jako sadistu a vraha bez svědomí, jehož zločiny dalece přesahovaly samotnou účast na masovém vyhlazování. Erich Bauer, který v Sobiboru dohlížel na samotné plynování, o něm později před soudem řekl, že byl jedním z nejbrutálnějších členů stálé osádky tábora a velmi často sahal po biči nebo holi.

Esesáci v Sobiboru nosili speciální osmdesáticentimetrové biče, které jim vyráběli sami vězni z kůže získané ze zavazadel obětí plynových komor. I když samotné mrskání nemuselo být smrtelné, často znamenalo rozsudek smrti. Vězeň, který už nemohl pracovat, šel do plynu nebo byl zastřelen.

Přeživší Tomáš Toivi Blatt, který v patnácti letech přežil díky tomu, že ho Frenzel udělal svým čističem bot, vzpomínal před soudem i v rozhovoru přímo s Frenzelem v roce 1983, jak mu Frenzel ihned po příjezdu do tábora srazil otce k zemi. „Nepamatuji si,“ odpověděl tehdy Frenzel.

Jedna z nejotřesnějších scén, kterou Blatt v rozhovoru rozkryl, se týkala kuchaře Cukermana. Frenzel ho zmlátil za to, že v kuchyni chybělo několik kilogramů masa. Když pak Cukermanův syn přiznal, že to maso schoval on, Frenzel mu klidně oznámil, že dostane pětadvacet ran bičem také. „Vždycky jsem byl spravedlivý. Nikdy jsem nepotrestal nikoho, kdo neudělal nic špatně“ řekl tehdy. Tato logika provázela jeho výpovědi až do konce života.

V jiném případě, na jaře 1943, se jeden z vězňů pokusil o sebevraždu podříznutím žil. Když Frenzel našel umírajícího muže v baráku, prohlásil, že žádný Žid nemá právo si vzít život, to právo má jen Němec. Vystřelil bičem, pak ho zastřelil.

Když 14. října 1943 vypuklo v Sobiboru povstání, byl Frenzel hned po krutém Gustavu Wagnerovi v žebříčku nejnenáviděnějších esesáků na druhém místě. Plán vzpoury počítal s tím, že právě jeho Semjon Rosenfeld vyláká do truhlářské dílny a tam ho probodne. Stalo se však, že se Frenzel zdržel ve sprše a na schůzku přišel pozdě. Když pak vypukl chaotický útěk asi šesti set vězňů, popadl kulomet a začal pálit do prchajícího davu. Z tábora se podařilo dostat zhruba třem stovkám lidí, válku jich přežilo asi padesát.

Po válce byl Frenzel krátce zadržen americkou armádou u Mnichova, propuštěn už koncem listopadu 1945 a začal pracovat jako technik osvětlení ve filmovém studiu. Zatkli ho znovu až v roce 1962 v Göttingenu.

V Sobiborském procesu v Hagenu byl 20. prosince 1966 odsouzen na doživotí. Za osobní vraždu šesti Židů a podíl na vyvraždění dalších přibližně 150 000. U soudu prohlásil zarážející větu: „Vlastně si myslím, že mě Židé měli docela rádi.“

V roce 1982 mu byl rozsudek na základě procesní vady zrušen. V novém procesu v roce 1985 ho znovu odsoudili na doživotí. Do výkonu tresti už ale nikdy nenastoupil, kvůli vysokému věku a špatnému zdravotnímu stavu ho propustili. Celkem si ve vězení odseděl šestnáct let. Posledních téměř deset let prožil v domově důchodců v Garbsenu nedaleko Hannoveru, kde 2. září 1996 v pětaosmdesáti zemřel.

Mimořádný okamžik nastal v roce 1983, kdy se v jednom hagenském hotelu sešel Tomáš Blatt. Bývalý patnáctiletý vězeň, kterému Frenzel zabil rodinu s Frenzelem osobně. Pravděpodobně jediný případ, kdy přeživší vyhlazovacího tábora vedl rozhovor s jedním z jeho dozorců. Frenzel během setkání plakal, omlouval se a opakovaně tvrdil, že po roce 1945 nacisty proklíná. Na otázku, proč nešel do novin a veřejně nepotvrdil pravdu o vyhlazování, odpověděl, že má strach z neonacistů.

Frenzelův životopis je nepříjemnou připomínkou, že vykonavateli největších zločinů 20. století nebyli žádní démoni z jiného světa. Byl to vyučený truhlář, otec pěti dětí, věřící křesťan, který v mládí chodil s židovskou dívkou. A zároveň muž, který se podle svědectví historika Julese Schelvise v Sobiboru proměnil v tyrana opojeného mocí nad bezbrannými lidmi.

Pokud se chcete o tématu dozvědět víc, sáhněte po knihách přeživšího Tomáše Toiviho Blatta jsou založené na osobní zkušenosti a navíc obsahují unikátní rozhovor s mužem, který mu vzal celou rodinu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Karl_Frenzel

https://de.wikipedia.org/wiki/Karl_Frenzel_(SS-Mitglied)

http://www.holocaustresearchproject.org/survivor/blattfrenzel.html

http://www.deathcamps.org/sobibor/perpetrators.html

https://en.wikipedia.org/wiki/Sobibor_extermination_camp

https://en.wikipedia.org/wiki/Sobibor_uprising

https://en.wikipedia.org/wiki/Sobibor_trial

https://en.wikipedia.org/wiki/Franz_Stangl

https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/vyhlazovaci-tabory/sobibor/

Obrázek:

„Public Domain: ‚Piles of Dead Prisoners‘ at Concentration Camp (NARA)“ by pingnews.com is marked with Public Domain Mark 1.0.