Článek
Nákup jako rychlá vzpruha
Do obchodu jsem zašla cestou z práce. Neměla jsem v hlavě konkrétní plán, spíš jsem se chtěla na pár minut projít mezi regály a přijít na jiné myšlenky. Když jsem ty boty uviděla, zaujaly mě hned. Nepůsobily lacině, nebyly přehnané a přesně zapadaly do toho, co běžně nosím. Zkrátka typ obuvi, který si nevezmeš jen jednou za rok.
Vyzkoušela jsem si je a seděly. Žádné tlačení, žádné nepohodlí. Prodavačka jen přikývla a řekla, že je to dobrá volba. Zaplatila jsem plnou cenu, krabici si strčila pod paži a odcházela s pocitem, že jsem si udělala malou službu. Takový ten tichý souhlas sama se sebou, že si občas můžu dopřát něco jen pro sebe.
Otevírání krabice doma
Doma jsem si sundala kabát, uvařila čaj a položila krabici na stůl. Tenhle okamžik mám ráda. Rozbalování nových věcí má v sobě něco uklidňujícího. Pečlivě složený papír, vůně nové kůže, pocit, že něco patří jen mně.
Zvedla jsem víko a začala boty vyndávat. Vypadaly stejně dobře jako v obchodě. Když jsem je oba položila vedle sebe, všimla jsem si malého bílého obdélníku na dně krabice. Nejdřív jsem si myslela, že jde o kus obalu nebo informační kartičku.
Vzala jsem ho do ruky a otočila. Nebyl potištěný logem, nebyl čistý. Byl to obyčejný papírek s ručně psanými poznámkami.
Papírek, který tam neměl být
Na papírku byla původní cena a pod ní jiná částka, výrazně nižší, přeškrtnutá a znovu přepsaná. Vedle toho malá poznámka psaná tužkou a slovo sleva. Nešlo o žádnou oficiální visačku, spíš o interní lístek, který se neměl dostat ven.
Chvíli mi trvalo, než mi to celé došlo. Ty boty už někdo koupil přede mnou. Někdo je vrátil. A obchod si je očividně nechal, označil jako zlevněné zboží a vrátil zpátky do prodeje. Jenže při mém nákupu o žádné slevě nepadlo ani slovo.
Najednou mi v hlavě naskakovaly drobnosti, které jsem předtím neřešila. Krabice nebyla úplně perfektní. Papír byl trochu pomačkaný. V obchodě jsem to vnímala jako detail, teď to do sebe začalo zapadat.
Pocit, že ze mě někdo udělal hloupou
Nešlo o peníze jako takové. Šlo o ten pocit. Zaplatila jsem plnou cenu za zboží, které bylo evidentně určené k prodeji se slevou. Kdyby mi to bylo řečeno na rovinu, možná bych si boty koupila i tak. Ale tohle bylo jiné.
Seděla jsem u stolu, dívala se na boty a držela ten papírek v ruce. Vztek se míchal s pochybnostmi. Jestli už je někdo vrátil, byl k tomu důvod. Možná byly nepohodlné, možná měly vadu, která zatím není vidět. A i kdyby ne, ten obchod se ke mně nechoval fér.
