Článek
Když rodiče zestárnou a vy na to nejste připravení
Nikdy jsem si nemyslela, že budu jednou googlit věci jako „soukromý domov důchodců Praha luxus recenze“ nebo „jak poznat dobrý pečovatelský dům“. Ale pak moje máma, která ještě před rokem sama vyměnila baterii v autě a dělala šílený kliky na balkóně, začala zapomínat. Nejdřív jen takový drobnosti. Kde nechala klíče, proč volala dvakrát po sobě stejnou věc. Pak ale zapomněla, že se rozešla s naším tátou před deseti lety a nadávala mu v metru, proč si koupil jinou ženu.
A tak jsme se s bráchou rozhodli, že je čas jí najít místo, kde jí bude dobře. Jenže jsme nečekali, že to bude stát víc než nájem v lepším bytě na Vinohradech.
Jedno kafe s výhledem a sedmdesát tisíc v háji
Projeli jsme asi sedm zařízení. V jednom to smrdělo po kapkách do nosu a v jiným měli vířivku, bio stravu a meditace s tibetskýma miskama. Hádej, kde chtěla máma být? No jasně že tam, kde jí každý ráno donesou kafe na balkon a k tomu čerstvý croissant. Jenomže ouha – měsíčně to stálo přes 70 tisíc. Za tu cenu si můžeš pronajmout obrovský byt, žít v luxusu a ještě si dvakrát týdně dojít na jógu.
Jako chápu, že péče o seniory není zadarmo. Že tam mají nonstop personál, lékaře, že se starají. Ale stejně mě štve, že když člověk celý život maká, tak si v důchodu může maximálně dovolit azalku na balkon a levný čaj v Bille. Pokud teda nemá našetřeno jako politici.
Kde končí láska a začíná účet za péči
Nakonec jsme museli udělat rozhodnutí, který bolelo. Máma šla do zařízení, který je fajn. Čistý, s milým personálem, ale bez výhledu na Vltavu a bez wellnessu. A ona? Prvních pár dní trucovala. Prý že jsme jí dali do „levnýho domova“. Takhle to řekla. Ale pak si tam našla kamarádku, se kterou spolu nadávaj na večerní zprávy a chodí na bingo. Dneska mi volala a říkala, že konečně porazila Marušku v pexesu a že by si s náma někdy dala oběd, pokud nás teda ten domov „ještě pustí“.
A tak si říkám – jasně, luxus je fajn. Ale někdy stačí, když tě někdo vezme za ruku a neřeší, kolik to stálo. Možná to nakonec není o tom, kde jsi, ale s kým jsi. I když – kdybych měla těch sedmdesát táců měsíčně navíc, tak jí to wellness s výhledem na Karlův most stejně koupím. Protože kdo jiný než ona si to zaslouží?
