Článek
Krejčovský ráj v třebíčské půjčovně
Bohumila Myslíková přišla na svět 14. února 1933 v Třebíči. Doma jí nikdo neříkal jinak než Miluško nebo Mílo. To zdrobnělé oslovení se jí drželo po celý život a provázelo ji z rodného moravského města přes brněnská i kladenská divadla až na pražská filmová prkna.
Matka v Třebíči provozovala půjčovnu krojů, divadelních kostýmů a masek. Do přichystaných kostýmů se dívenka převlékala a s chutí recitovala Mahulenu. Už od útlého mládí si malá Bohumila představovala, že se bude živit psaním. Tehdy ještě nikdo netušil, že z toho snivého třebíčského děvčátka vyroste jedna z tváří, které budou diváci potkávat ve filmech po celý zbytek století.
Z brněnské akademie rovnou před kameru
Studium herectví dokončila na brněnské JAMU roku 1955. Po absolutoriu nastoupila do Divadla bratří Mrštíků a posléze přešla do brněnského Státního divadla. Mezi oběma těmito brněnskými scénami tak Myslíková strávila několik let hereckého rozkoukávání a sbírání prvních ostřejších rolí, ještě než se začaly hromadit filmové nabídky.
V letech 1964 až 1977 působila v kladenském Divadle Jaroslava Průchy. V mládí patřila Myslíková mezi hezké ženy a o nápadníky neměla nouzi. Tahle představa o mladé třebíčské krásce, která o ctitele neměla nouzi, se dnešnímu divákovi zřejmě bude ztěžka propojovat s tím, co o herečce ví z pozdějších filmových rolí.
Sňatek, který skončil ránou do tváře
Ve třiadvaceti letech si vzala hereckého kolegu Štěpána Zemánka, jenž byl o více než polovinu starší. Společný život herecké dvojice trval pouhý jeden rok. Zemánek holdoval alkoholu, v opilosti býval agresivní a manželku prý i bil. Podle neteře Aleny Šimáčkové právě políček od manžela byl okamžikem, kdy Myslíkové došlo, že s ním žít nemůže. Zemánek sám zemřel roku 1969.
Vztah na dálku s finským novinářem
Podruhé už herečka nikdy neřekla své „ano“ a vlastní děti mít nemohla. Karlovarský festival roku 1962 ji seznámil s finským novinářem jménem Heikki. Tahle známost dala vzniknout korespondenčnímu vztahu, který vydržel dlouhá léta. Do Finska poprvé zavítala v roce 1968. Severská země jí nakonec přirostla k srdci tak silně, že se do ní vracela i ve chvílích, kdy už korespondence s panem novinářem dávno ustala, a později jí věnovala i několik knih.
Od temperamentní vodnice k starostlivé matce Šafránkových
Za celou svou kariéru se objevila ve více než devadesáti filmech a televizních inscenacích. Zpočátku kariéry dostávala role plnokrevných temperamentních dam, teprve s věkem se její doménou staly dobrácké maminky. Ten posun, který je na jejích filmech hezky vidět, dobře ukazuje, jak se postupně měnila její postava, tvář i celkový výraz směrem ke starším rolím.
Nejznámější „plnokrevnou“ kreací se stala vodnická madam Matylda v komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách z roku 1974. Nesmazatelnou stopu v paměti diváků však zanechala coby maminka Šafránková z kultovní básnické tetralogie. Právě tahle pečlivá, starostlivá, lehce úzkostná žena, která svému synovi balí svačinu a hlídá, s kým chodí, se vtiskla divákům do paměti nejvíce. Poprvé se v této postavě představila ve filmu Jak svět přichází o básníky z roku 1982. Naposledy si roli Šafránkové zahrála roku 1993 ve snímku Konec básníků v Čechách.
Nová role: spisovatelka z Vysočiny
V šedesáti letech herecká prkna opustila a naplno se věnovala psaní knih. Návrat k tomu, o čem snila jako holka v třebíčské půjčovně, tak po několika desetiletích hereckých zkušeností dostal konkrétní podobu knih, které jí postupně začaly vycházet. Cestopis Finský maratón, inspirovaný jejím pobytem u severních jezer, vydala v roce 1982.
Osamělý závěr v pankrácké garsonce
Poslední roky života strávila skromně v malém bytě na pražské Pankráci. Zdraví jí tou dobou zrazovalo a potýkala se s Parkinsonovou chorobou i cukrovkou. V pozdním věku se upnula na učení sekty Hnutí Grálu, jíž věnovala peníze, které za život vydělala. Víru, kterou běžné církve v její situaci zřejmě nedokázaly nabídnout, tak nakonec hledala v prostředí, které ji připravilo o podstatnou část úspor. Asi rok před smrtí ji postihla první mrtvice. Jejímu životu učinila definitivní konec druhá mrtvice 11. února 2005 v pražské nemocnici. Svých dvaasedmdesátých narozenin se nedožila o pouhé tři dny. Urnu s popelem uložili blízcí na hřbitov v Polné u Jihlavy.
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/M%C3%ADla_Mysl%C3%ADkov%C3%A1
https://dvojka.rozhlas.cz/temperamentni-mamina-z-basniku-nebo-sektarka-pribehy-slavnych-mila-myslikova-7487111
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11690
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-laska-a-vztahy/484801/mila-myslikova-maminky-jen-hrala-penize-rozdala-sekte.html
https://zivotopis.osobnosti.cz/mila-myslikova.php
https://www.cojeco.cz/mila-myslikova
https://www.svetzeny.cz/celebrity/mila-myslikova-maminku-z-basniku-bil-manzel
https://www.vlasta.cz/celebrity/mila-myslikova-mlada-zivotopis-smrt-deti-galerie/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/373214/neter-mily-myslikove-71-z-basniku-svedectvi-o-konci-a-dedictvi-slavne-herecky.html
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-ze-zivota-hvezd/153520/mila-myslikova-zvolila-si-zivot-v-osameni.html
https://www.readzone.cz/tragicky-konec-mily-myslikove-herecku-pripravila-o-vsechno-sekta-zemrela-v-chudobe-a-bolestech/
