Hlavní obsah
Příběhy

Muž mi v prázdné tramvaji začal nadávat, že zabírám místo taškou. Rychle jsem s ním vyběhla

Foto: freepik/Freepik.com

Sedla jsem si v tramvaji s taškou na vedlejší sedačce a netušila, že jeden neznámý dokáže během chvíle úplně změnit atmosféru celé jízdy.

Článek

Začátek klidné cesty

Bylo odpoledne a já se vracela z nákupu. Taška byla plná a těžká, proto jsem ji položila na prázdnou sedačku vedle sebe. Tramvaj nebyla přeplněná, místa bylo dost. Doufala jsem, že si na chvíli odpočinu, ale po několika zastávkách nastoupil mladý muž, který mířil přímo ke mně.

První útok

Ještě než jsem se stačila pohnout, spustil na mě křik. Tvrdil, že jsem bezohledná, že blokuju místo a že kvůli lidem jako já se nedá jezdit. Slova z něj padala rychle a útočně, jeho tón byl nepříjemný a plný zloby. V tramvaji okamžitě zavládlo ticho, všichni se dívali naším směrem.

Překvapená reakce okolí

Okolo seděli lidé, ale nikdo se mě nezastal. Jen sledovali, co se bude dít dál. Já jsem tašku okamžitě vzala na klín, ale on pokračoval v nadávkách, jako by mu vůbec nešlo o to místo. Cítila jsem, jak se mi stahuje žaludek, ale zároveň jsem věděla, že pokud teď mlčky sklopím hlavu, bude se cítit jako vítěz.

Odveta slovy

Podívala jsem se na něj klidně a nahlas řekla: „Možná byste se měl nejdřív rozhlédnout, než začnete někoho urážet. Těch volných míst je tady víc než dost.“ Jeho obličej ztuhl, chvíli se zmohl jen na koktání. Očekával poslušný ústup, ale místo toho narazil na odpor. Lidé v okolí najednou ožili, někdo se pousmál, někdo si dokonce odkašlal, jako by čekal, že konečně utichne.

Krátké vítězství

Mladík zrudl, zamračil se a chtěl ještě něco dodat, ale už neměl stejnou sílu jako předtím. Jeho hlas se zlomil a postupně ztichl. Nakonec si sedl o několik sedaček dál a už se mnou ani s nikým jiným nemluvil. Bylo vidět, že nečekal, že ho někdo zastaví.

Ticho po bouři

Atmosféra v tramvaji se během pár minut uvolnila. Několik lidí po mně letmo pohlédlo, jako by chtěli dát najevo, že stálo za to mu odpovědět. Já jsem zůstala klidně sedět s taškou na klíně a cítila jsem zvláštní směs úlevy a jistoty.

Poslední dojem

Když jsem vystupovala, zahlédla jsem jeho pohled. Už se ani nesnažil působit silně, spíš vypadal rozpačitě. V tu chvíli mi došlo, že někdy stačí jediná věta, aby se celá situace obrátila. A já byla ráda, že jsem ji tentokrát našla.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz