Článek
Nový začátek, nové já
Po rozvodu a odchodu dětí z domova jsem si řekla, že chci zase žít. V pětapadesáti není jednoduché začít znovu, ale cítila jsem, že potřebuju změnu. Vybrala jsem si Maroko, protože jsem o něm dlouho snila.
První dny jsem se jen procházela, fotila si tržiště a zírala na všechno jako holka na školním výletě. Pak jsem poznala Jamila. Byl vyšší než většina místních, s krásně tvarovanými rty a jemným hlasem. Pracoval jako průvodce a nabídl mi, že mi ukáže místa, která turisté běžně nenajdou. Připadala jsem si výjimečně. Nosil mi datle, vyprávěl mi o své rodině, dokonce mi dal přívěsek, o kterém řekl, že patřil jeho matce. Přesvědčil mě, že jsem mu blízká. Druhý večer jsme se políbili.
Oči, které klamaly
Jamil zmizel čtvrtý den. Nezvedal telefon, neodpovídal. Nechápala jsem, co se stalo. V recepci hotelu mi řekli, že to prý dělá často. Že se zaměří na turistky, získá si je, a pak zmizí. Naštvalo mě to, ale zároveň jsem si říkala, že jsem byla hloupá. Rozhodla jsem se, že se tím nenechám zkazit zbytek pobytu.
Když jsem se šla večer projít k moři, narazila jsem na mladšího muže, který prodával šperky na dece. Jmenoval se Aziz. Měl v sobě klid, který mě přitahoval. Dlouho jsme si povídali, prý studoval angličtinu a chtěl se stát učitelem. Pozval mě na čaj. Byla jsem opatrná, ale zároveň jsem cítila, jak ve mně něco znovu ožívá.
Aziz byl jiný. Nesnažil se mě hned svést, byl pozorný, laskavý. Týden jsme se vídali každý den. Nakonec jsem mu koupila nový mobil, protože mu prý jeho přestal fungovat a potřeboval ho kvůli škole. Tři dny nato mi napsal, že se musí vrátit do Marrákeše za rodinou. Už se nikdy neozval.
Třetí šance, třetí rána
Už jsem si připadala směšně. Říkala jsem si, že jsem přijela najít klid, ale místo toho tu hraju v nějakém podivném románu. Chtěla jsem to celé zabalit. V ten den mě ale v hotelové restauraci oslovil muž, který si sedl vedle mě. Byl charismatický, s prošedivělými vlasy a krásným jazykem. Mluvil francouzsky, já trochu rozumím, a tak jsme si začali povídat. Jmenoval se Karim a tvrdil, že je architekt.
Byl ze všech tří nejvíc přesvědčivý. Působil vyzrále, věděl, jak se chovat k ženě. Cítila jsem se vedle něj jako skutečná dáma. Pozval mě na večeři do stylové restaurace a neustále mi říkal, jak jsem krásná. Nakonec mě přesvědčil, ať s ním jedu na výlet do pohoří Atlas. Bylo to nádherné. Jenže když jsme se vrátili, požádal mě o peníze. Prý mu zamrzl účet a potřebuje zaplatit hotel. Dala jsem mu v přepočtu deset tisíc. Od té chvíle jsem ho už neviděla.
Bolest a stud
Vrátila jsem se domů s těžkým srdcem. Nešlo ani tak o ty peníze, i když mě to mrzí. Spíš jsem sama sobě nemohla odpustit, že jsem naletěla hned třikrát. Vždycky jinému, pokaždé s jiným příběhem, ale s úplně stejným koncem. Myslela jsem si, že když jsem starší, tak už nejsem tak naivní. Ukázalo se, že touha být chtěná nezná věk.
