Článek
Otakar Vávra napsal scénáře pro více než osmdesát filmů a sám jich za svůj život natočil padesát. Pocházel z hradecké rodiny ředitele pojišťovny. Jeho otec ve svém mládí dokonce zpíval po boku slavného Enrica Carusa v Benátkách. Rodinné prostředí, v němž se umělecké ambice mísily s úředním postavením otce, mu nabízelo neobvyklou kombinaci buržoazního zázemí a otevřenosti vůči světu kultury. Kořeny v měšťanské intelektuální rodině mu od dětství otevíraly dveře do uměleckého světa, aniž by tušil, jak dramaticky ho tento svět později prověří.
Rodný dům Otakara Vávry
Od architektury k filmu
Začal studovat architekturu v Brně a v Praze, ale jeho zájem se brzy obrátil k filmu. V roce 1932 se přesunul z Brna do Prahy, kde nastoupil v kabaretu E. F. Buriana. Práce po boku Burianovy avantgardní scény mu poskytla první soustavný kontakt se světem profesionálního scénického umění a se zákulisím tehdejších kulturních institucí.
Praha třicátých let nabízela mladému ambicióznímu tvůrci kontakty a profesní příležitosti, jakých by v moravské metropoli těžko hledal, a otevřela mu cestu do tehdy se rozvíjejících filmových studií. Celovečerním režijním debutem byla v roce 1936 komedie Velbloud uchem jehly, jejíž natáčení vedl společně s Hugem Haasem. Filmy Filosofská historie a Panenství podle Aloise Jiráska a Marie Majerové předznačily, že jeho dráha bude trvale spjatá s literaturou.
Za pohnutých časů protektorátu
Námětem komedie Dívka v modrém posloužil pražský okultista a kolaborant Felix Achille de la Cámara. Spolupráce s tak kontroverzní postavou už tehdy poměrně zřetelně naznačovala režisérovu pragmatickou ochotu hledat náměty bez ohledu na to, kdo za nimi stojí a jakou má za sebou minulost. Na Barrandově v roce 1940 dokonce poobědval s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Z rukou K. H. Franka převzal protektorátní vyznamenání Svatováclavská orlice. Po válce se na tato gesta loajality k okupační moci pohlíželo různě, ale Vávra si nesl jejich stín dál a hledal způsob, jak v nově nastoleném pořádku znovu obstát.
Pod rudým praporem
Členem KSČ se stal v roce 1945 a setrval v ní až do rozpadu komunistické moci v roce 1989. Už na konci války zasedal v ilegálním Filmovém akčním výboru, jehož úkolem byla příprava zestátnění kinematografie. Po únoru 1948 točil filmy oslavující komunistický režim a podporující jeho výklad českých dějin. Husitskou trilogii Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem realizoval v rámci takzvané jiráskovské akce. Tehdejší kulturní politika potřebovala silný národní mýtus a Vávrovy filmy ho dodávaly v dramaticky srozumitelné podobě, kterou divák bez výhrad přijímal a snadno se s ní ztotožňoval. Scénáře husitské trilogie vycházely především z Jiráska a Tomka a tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý jejich výklad ještě dotvořil. V husitské trilogii ztvárnil Zdeněk Štěpánek roli Jana Husa i Jana Žižky.
Otec FAMU
Na pražské FAMU spoluzaložil katedru filmové režie a působil tam až do svých sedmadevadesáti let. Mladí adepti režie u něj nacházeli zkušeného praktika a zároveň muže, který si dokázal v každém režimu udržet místo, vliv a možnost dál tvořit i v dobách, kdy jiní mlčeli. Profesorský titul mu škola udělila v roce 1963. K jeho studentům patřili Miloš Forman, Jiří Menzel, Věra Chytilová i Ivan Passer.
Léta zlatá i temná
V uvolněné atmosféře 60. let dotočil své nejhodnotnější filmy Zlatá reneta, Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice. Romance pro křídlovku si v Moskvě odvezla z 5. mezinárodního filmového festivalu zvláštní stříbrnou cenu. Mezinárodní úspěch na sovětské půdě potvrzoval, že umí oslovit i diváka mimo domácí kulturní okruh a najít obrazový jazyk přesahující hranice politických režimů a národních kinematografií. Sovětskou vojenskou invazi do Československa v roce 1968 podpořil veřejně, čímž si zajistil možnost dále natáčet i během normalizace. Komunistický titul Národní umělec mu byl udělen v roce 1968. Sedmdesátá léta naplnil takzvanou válečnou trilogií, do níž patří filmy Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Při natáčení druhého dílu Sokolovo prožíval depresi a celý film skončil v trezoru poté, co představitel hlavní role Martin Štěpánek emigroval. Mlčení kolem zakázaného snímku se táhlo až do samotného konce osmdesátých let a stalo se trpkou pointou jeho normalizační kariéry.
Konec dlouhé cesty
Po pádu komunismu chtěl natočit životopisný film o Janu Masarykovi, ten ale nakonec nikdy nevznikl. V demokratických poměrech přicházel s projekty, na něž mu už nezbýval čas ani finanční prostředky, a musel se smířit s tím, že vrchol jeho filmařské dráhy je nenávratně za ním. Své stoleté narozeniny v únoru 2011 oslavil v pražském Mánesu, kde mu blahopřáli prezident Václav Klaus a ministr kultury Jiří Besser. Filmový kritik Jiří Cieslar nad jeho osobností v Literárních novinách v roce 1995 zauvažoval a vystihl ji formulací o „kultuře bez charakteru“. Trofej Českého lva si odnesl v roce 2001 za dlouholeté zásluhy o tuzemskou kinematografii a v roce 2004 mu prezident předal Medaili Za zásluhy.
Zdroje:
https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/kulturni/otakar-vavra-filmovy-reziser-autor-vice-nez-80-sce
https://www.kvety.cz/lide/otakar-vavra-reziser-tri-rezimy-manzelka-jitka-nemcova-dlouhovekost-smrt/
https://kafkadeskdotorg.wordpress.com/2022/02/20/who-was-otakar-vavra-the-controversial-father-of-czech-cinema/
https://www.reflex.cz/clanek/historie/134348/otakar-vavra-se-dokazal-prizpusobit-kazdemu-rezimu-mozna-i-proto-je-jednim-z-otcu-ceske-kinematografie.html
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/zemrel-otakar-vavra-nejkontroverznejsi-filmar-historie/r~i:article:714370/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/zemrel-otakar-vavra-50-filmu-5-rezimu-100-let-241854
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-100-let-otakara-vavry/149507/vavra-tocil-jsem-za-kazdeho-rezimu-a-co.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Otakar_V%C3%A1vra
https://www.castrum.cz/filmovy-festival-film-dejiny/clanky/petr-kopal/zemrel-otakar-vavra/
https://magazin.aktualne.cz/kultura/umeni/muz-bez-tvare-otakar-vavra-slavil-ste-narozeniny/r~i:article:692466/
Obrázky
Restaurováno z originálu: Autor: Otakar vavra.jpg: Marcony12derivative work: Mathuzalem – Otakar vavra.jpg, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16537224
Autor: Palickap – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39134314
