Článek
Od houslí a fagotu k filmové kameře
Otomar Korbelář se narodil v listopadu 1899 v Sázavě jako syn stavebního inženýra. Tatínek ale brzy zemřel a chlapec vyrůstal s matkou, která se podruhé provdala za řeznického mistra. Přání otčíma znělo jasně: syn bude studovat účetnictví, ne muziku. Jenže mladý Otomar na obchodní akademii dlouho nevydržel, odešel a živil se hraním v orchestru pražského biografu.
Talent měl tak výrazný, že ho na konzervatoř vzali rovnou do pokročilého ročníku. Postupně se naučil ovládat několik dechových i smyčcových nástrojů, ale z herectví se mu nakonec stala celoživotní vášeň. Ve dvacátých letech si prošel scénami v Olomouci i Plzni, než kolem roku 1929 natrvalo zakotvil na prknech vinohradského divadla v Praze. Právě tam strávil s přestávkami desítky let a právě odtud ho režiséři začali lákat před filmovou kameru.
Otomar Korbelář v roli Caesara ve hře Caesar a Kleopatra
Herecký úspěch
Filmovou kariéru odstartoval v roce 1931 rolí poručíka Suka ve snímku Třetí rota. Než se rozkoukala kina po celé zemi, stal se z něj nejžádanější filmový milovník, který před kamerou stál po boku největších hvězd své doby. Režiséři mu přidělovali Lídu Baarovou, Adinu Mandlovou, Natašu Gollovou i Vlastu Fabiánovou.
Zlom přišel se snímkem Tulák Macoun v roce 1939, kdy Korbelář předvedl zcela jiný herecký rejstřík. Za tuto roli si odnesl prestižní Svatováclavskou cenu, kterou mu předal tehdejší ministr. Film dokonce uspěl na festivalu v Benátkách. O rok později se vtělil do skladatele Františka Kmocha ve snímku To byl český muzikant, kde mohl naplno předvést i svůj hudební talent.
Dalším milníkem se stala kostýmní komedie Prstýnek z roku 1944, kde ztvárnil dvojroli otce a syna v příběhu o milostném dobrodružství zhýčkané šlechtičny a prostého venkovana. Sošná postava, odhodlaný pohled a hlas, který rezonoval celým sálem, z něj vytvořily prototyp filmového chlapáka. Režiséři Martin Frič i Otakar Vávra si ho přetahovali do svých projektů, protože věděli, že Korbelářovo jméno na plakátu je zárukou plných kinosálů.
Sklenka s nepřítelem
Soukromý život slavného herce ale rozhodně neměl pohádkový scénář. Během okupace se jeho slabost pro alkohol vymkla kontrole a manželky to s ním neměly jednoduché. Když se napil, nerozlišoval, s kým sedí u stolu, a stávalo se, že celé noci popíjel v přítomnosti německých vojáků. Zašel tak daleko, že v titulcích některých filmů figuroval pod poněmčenou verzí svého příjmení Körbeler.
K závislosti přispěla i osobní tragédie: v roce 1944 mu krátce po narození zemřel jediný syn. Tuto ztrátu nedokázal zpracovat jinak než dalšími sklenicemi, a tak postupně přicházel o přátele i profesionální reputaci. Nakonec si ale přiznal, že situace překročila veškeré hranice, a nastoupil dobrovolně na protialkoholní léčení.
Straník z přesvědčení, herec do posledního dechu
Jakmile válka skončila, Korbelář rychle změnil kurz. Vstoupil do komunistické strany a začal se angažovat ve stranických strukturách. V sedmdesátých letech pak patřil k těm, kdo pomáhali budovat normalizační Svaz českých dramatických umělců. Režim ho za loajalitu odměnil čestným titulem Zasloužilý umělec, který obdržel v roce 1959.
Na plátně ho ovšem nové politické přesvědčení posunulo do budovatelských snímků, kde ztvárňoval soudruhy a úderníky. Z pozice filmového romantika se tak stal hrdinou zcela jiného žánru. Jednou ze skutečně výjimečných příležitostí poválečné éry byl historický velkofilm Jan Roháč z Dubé z roku 1947, první český celovečerní barevný snímek, kde hrál titulního husitského vůdce. Objevil se také v pohádce Pyšná princezna, kde převzal menší roli mlynáře.
Poslední léta své kariéry strávil na scéně Hudebního divadla v Karlíně, kde mohl plně využít svůj zpěvácký rozsah v operetách a muzikálech. Filmovou kariéru uzavřel rolí vinaře Šantaly v komedii Náš dědek Josef z roku 1976. Krátce nato, 30. listopadu téhož roku, herec v Praze zemřel ve věku sedmasedmdesáti let.
Příběh Otomara Korbeláře je připomínkou toho, jak snadno může talent koexistovat s osobní slabostí a jak hodně záleží na tom, v jaké době se člověk narodí. Jeho filmy ale stárnou mnohem pomaleji než politické přesvědčení, které si v průběhu života zvolil. Kdo chce vidět, proč po něm šílely divačky celého Československa, stačí si pustit Prstýnek nebo Tuláka Macouna.
Zdroje
https://www.lifee.cz/trendy/milovnik-otomar-korbelar-zavislost-na-alkoholu-kamaradickovani-s-nemci-a-nespolehlivost-mu-znicily-karieru_70885.html
https://temata.rozhlas.cz/statna-muzna-postava-a-krasny-melodicky-hlas-byl-otomar-korbelar-7983979
https://zivotopis.osobnosti.cz/otomar-korbelar.php
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-otomar-korbelar-od-jehoz-smrti-uplynulo-37-let-umel-zahrat-milovniky-i-sedlaky-40148280
https://www.lifee.cz/milovnik-otomar-korbelar-podlehal-zenam-i-alkoholu-kvuli-smrti-jedineho-syna-4dbcc
https://www.krajskelisty.cz/praha/26249-zal-utapel-casto-v-alkoholu-a-kdyz-se-napil-bylo-mu-jedno-s-kym-klidne-i-s-nacisty-tajnosti-slavnych.htm
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5923:korbelar-otomar&lang=cs&Itemid=108
https://en.wikipedia.org/wiki/Otomar_Korbel%C3%A1%C5%99
https://www.ceskatelevize.cz/porady/26962-tulak-macoun/29538365620/
Obrázek
Autor: re-photo by David Sedlecký – V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, foto č. 85, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58079178
