Článek
První chybný krok
Na doporučení známého jsme si najali „šikovného řemeslníka“. Nabídl výrazně nižší cenu než ostatní firmy, a to rozhodlo. Tvrdil, že všechno zvládne sám a že za tři týdny bude hotovo. Podepsali jsme jednoduchou smlouvu a předali mu zálohu ve výši téměř poloviny našich úspor. Když jsem mu tu částku posílala, měla jsem v břiše divný pocit, ale manžel mě uklidňoval, že přece nemůžeme hned každému nevěřit.
První dny vypadaly slibně
Starou koupelnu zboural během dvou dnů. Každý večer nám posílal fotky postupu a chválil se, jak rychle to jde. Byli jsme spokojení, že jsme ušetřili a že všechno běží podle plánu. Jenže pak se začal vymlouvat, že mu nepřišly obklady, že musí čekat na materiál, a nakonec přestal brát telefony.
Když došlo na lámání chleba
Po týdnu ticha jsme se za ním vydali na adresu, kterou měl uvedenou v živnostenském listu. Místo dílny tam ale byla zamčená garáž. Zkusili jsme ho kontaktovat přes sociální sítě, ale účet měl smazaný. Zavolali jsme i známému, který nám ho doporučil, a ten jen rozpačitě přiznal, že o něm už taky dlouho neslyšel.
Zůstali jsme bez koupelny, bez peněz a s hromadou suti. Zavolali jsme jinou firmu, aby aspoň dokončila rozdělanou práci, ale když viděli, co tam náš „řemeslník“ napáchal, jen kroutili hlavou. Špatně udělané rozvody, křivě vysekané zdi a potrhané trubky. Muselo se všechno vysekat znovu.
Kde jsme udělali největší chybu
Zpětně vím, že jsme se nechali zaslepit cenou. Chtěli jsme ušetřit, a tak jsme si neověřili reference, nezjistili si, jestli má pojištění odpovědnosti, ani jsme netrvali na pořádné smlouvě. Když jsme pak šli na policii, řekli nám, že máme jen malou šanci peníze získat zpět.
Rok práce pryč
Rekonstrukce, která měla stát dvě stě tisíc, se nakonec vyšplhala na dvojnásobek. Museli jsme sáhnout na všechny úspory a vzít si malý úvěr. Každé ráno, když si čistím zuby v nové koupelně, se mi vybaví, kolik nervů a peněz nás to stálo. Všechno vypadá krásně, ale pokaždé cítím i hořkost.
Co nás to naučilo
Dnes už bych nikdy nepodepsala nic, co není černé na bílém. A hlavně bych si každého řemeslníka důkladně prověřila. V té době jsme chtěli mít koupelnu co nejrychleji a za co nejméně peněz, a právě to se nám stalo osudným.
Ticho po bouři
Koupelna je hotová, ale pokaždé, když někdo zmíní slovo rekonstrukce, mi naskočí husí kůže. Někdy mám chuť se tomu zasmát, jindy bych nejradši brečela. Rok jsme šetřili, plánovali, vybírali, a všechno jsme ztratili během pár týdnů. Teď máme sice krásnou koupelnu, ale pokaždé, když do ní vejdu, vidím v ní i naši největší životní lekci.
