Článek
Cesta do obchodu
Bylo dopoledne a já měla volno. Chtěla jsem si doma udělat zeleninovou polévku, a tak jsem se po cestě z pošty zastavila v našem obchodě, kde už několik let pracuji na úseku pečiva. Tentokrát jsem ale byla v civilu, bez pracovní zástěry a jmenovky, takže jsem asi vypadala jako běžná zákaznice. Vzala jsem si košík a procházela uličkami, přičemž jsem občas zdravila známé tváře. U stánku se zeleninou jsem vybrala pár pěkných rajčat, svazek jarní cibulky, salátovou okurku a hlávku salátu. Vše jsem dala do košíku a pomalu zamířila směrem k pečivu, kde jsem chtěla vzít ještě housky.
Nečekané obvinění
Najednou přede mě rázně vstoupila mladá prodavačka, kterou jsem v životě neviděla. Podívala se na mě přísně a prohlásila, že by ráda viděla obsah mé kabelky. Nejdřív jsem myslela, že jsem špatně slyšela, ale zopakovala to. Zeptala jsem se, co se děje, a ona bez zaváhání odpověděla, že viděla, jak jsem si prý schovala něco zeleného dovnitř. Byla jsem v šoku. V tu chvíli si všimlo našeho rozhovoru několik zákazníků, kteří se otočili, aby zjistili, co se děje. Vzduch mezi námi zhoustl a cítila jsem, jak mi začíná bušit srdce.
Ukázání průkazu
Otevřela jsem kabelku a ukázala, že v ní mám jen peněženku, klíče, kapesník a mobil. Prodavačka se tvářila, že to nestačí, a znovu řekla, že si je jistá tím, co viděla. Bylo jasné, že to neskončí jen tak. Sáhla jsem tedy do peněženky a vytáhla svou plastovou kartičku se jménem, fotografií a logem našeho obchodu. Byl to můj zaměstnanecký průkaz, který musím nosit při každé směně a často i mimo ni, když přijdu něco vyřídit. Podala jsem jí ho a klidně řekla, že v tomto obchodě pracuji už několik let, jen mám dnes volno. Dodala jsem, že by si možná měla ověřit, koho obviňuje, než udělá scénu před zákazníky.
Rychlá změna postoje
Její tvář zčervenala a pohled sklouzl k zemi. Okamžitě začala koktat omluvu. Přiznala, že je tam teprve pár dní, nikoho pořádně nezná a má od vedoucí pokyn dávat pozor na možné krádeže. Řekla, že nechtěla nikoho urazit, jen být důsledná. Omluvu jsem přijala, ale ten nepříjemný pocit ze mě nešel. Lidé kolem se sice pomalu rozešli, ale i tak jsem cítila několik zvědavých pohledů až do chvíle, kdy jsem odešla z obchodu.
Co mi to připomnělo
Doma jsem o tom dlouho přemýšlela. Rozumím tomu, že ostražitost je součástí práce prodavače, ale stejně tak je důležité znát lidi, se kterými sdílíme pracovní prostředí. Všechno se vyřešilo během pár minut, ale i tak mě zaskočilo, jak snadno může být člověk neprávem označen za zloděje. Teď už vím, že i když pracujete na stejném místě, nemusí vás každý poznat. A také jsem si připomněla, že identifikace, kterou nosím u sebe, může být někdy tou nejrychlejší obranou.
