Hlavní obsah
Hobby, chovatelství a volný čas

Rozbité talíře zatlačila do betonu. Vznikly mozaikové nášlapné kameny jako ze středomořské zahrady

Foto: Magda Ehlers/Pexels

Prasklé nádobí nemusí putovat rovnou do koše. Kdo posbírá střepy ze starých talířů, může jim dát druhý život na zahradě a proměnit je v pestré kameny, po kterých se dá chodit.

Článek

Skládat mozaiku ze střepů umí lidé odedávna

Když se do podkladové hmoty zasazují kousky rozbitých talířů, hrnků a obkladaček spolu s dalšími posbíranými předměty, mluví se o technice zvané pique assiette.

V Katalánsku má tatáž věc jméno trencadís, což odkazuje ke slovu lámat, a rozumí se jím mozaika poskládaná ze zlomků dlaždic a rozbitého porcelánu. O žádný moderní vynález přitom nejde. Také tvůrci mozaik ve starověku sahali po střepech terakotových nádob, kdykoli se jim hodil červený odstín, a po úlomcích barevného skla.

Co všechno střepy svedou, předvedly Barcelona i Chartres

Do světa velké architektury metodu přivedli katalánští modernisté. Antoni Gaudí spolu s Josepem Mariou Jujolem ji uplatnili třeba na barcelonském Parku Güell a vůbec poprvé po ní Gaudí sáhl na Güellových pavilonech, protože zaoblené linie staveb ho přiměly obklady rozbíjet. Jujol pokročil ještě o kus dál, když do zdobení zakomponoval roztlučené barevné lahve, úlomky porcelánové panenky a dokonce talíře ze svého jídelního servisu.

Obdobný osud měla technika i za francouzskými hranicemi. Raymond Isidore, který zametal hřbitov v Chartres, narazil roku 1938 při procházce na pohozené střepy, vzal si je s sebou domů a započal dílo, jemuž pak obětoval téměř tři desetiletí.

Sedm úvodních let se věnoval vnitřku domu a mozaikou pokryl stěny, podlahy, stropy i kusy nábytku. Rokem 1945 se přesunul ven, kde vztyčil kapli, trůn a zeď kolem pozemku a i ty obložil střepy.

I tříštění talířů se řídí jistými zásadami

Tím se dostáváme k samotnému řemeslu. Než talíř rozbijete, zabalte ho do vysloužilé utěrky či ručníku a opatrně do něj ťukejte kladívkem; ochranné brýle si přitom nasaďte vždy a děti i mazlíčky držte z dosahu. Chcete-li tvar úlomků řídit přesněji, pomohou kleště na obklady; ani tehdy se ale neobejdete bez brýlí, robustních rukavic a talíře vloženého do prostorného průhledného sáčku nebo položeného na víko od lepenkové krabice, aby vám kousky neuletěly.

Čelisti nástroje přiložte k hraně talíře do hloubky pouhých zhruba šesti až třinácti milimetrů a stisknutím vyvoláte trhlinu, jež talíř rozlomí na dvě části. Do výsledné skládačky pak zařaďte pouze zhruba stejně vysoké kousky, které drží naplocho, kdežto úlomky s tlustým dnovým prstencem odložte bokem.

Beton na nikoho nečeká, spěch je tedy namístě

Spolehlivý poměr tvoří jeden díl cementu na čtyři díly písku, přičemž vody dolijte právě tolik, aby směs držela tvar a přesto se do ní daly střepy vtlačit. Na tloušťce záleží: pod necelé čtyři centimetry raději nechoďte a ideál leží kolem pěti, jinak vám kámen brzy popraská.

Úlomky vtlačte do takové hloubky, aby netrčely, ale ani se neschovaly pod hladinu betonu, a ven nesmí vystupovat žádný ostrý roh. Zaoblené kraje talířů je dobré rozmístit podél obvodu kamene. Klíčové je předem si ujasnit, zda budete spárovat. Když s tím počítáte, nechte úlomky lehce vystupovat nad beton; jinak by k nim spárovací hmota neměla jak proniknout.

Vlhký cement leptá, i když to zprvu nevnímáte

Nezatvrdlý cement má silně zásaditou povahu. Pokud se zachytí mezi oděvem či rukavicí a kůží, může vážná poleptaná rána nebo vřed vzniknout velmi rychle. Cement také leptá oči. Do výbavy proto patří nepromokavé rukavice s dlouhou nebo na konci upnutou manžetou, která zabrání, aby hmota zatekla mezi rukavici a ruku, a ulpělé zbytky je třeba z kůže co nejrychleji opláchnout. K tomu ještě prach z cementu podráždí dýchací ústrojí.

Kolik kamenů dát do jedné cesty?

Nejsnáz to zjistíte tak, že kameny nejprve jen volně poskládáte a projdete se po nich. Za rozumný základ platí odstup kolem pětačtyřiceti centimetrů u dospělého, dětským nohám naopak vyhoví rozestup okolo deseti centimetrů.

Kámen patří do země, ne jen na její povrch. Prohlubeň vykopejte alespoň o dva centimetry hlubší, než je kámen tlustý, takže pod pěticentimetrový kus připadá zhruba sedm centimetrů. Nejstabilnější posazení zajistí polosuchá malta namíchaná ze tří dílů ostrého písku a jednoho dílu cementu; jakmile zavadne, vyplatí se počkat čtyřiadvacet až osmačtyřicet hodin a teprve pak po cestě začít chodit.

Přímořská zahrada žije z barev

Zahrada ve středomořském duchu čerpá z pohodového způsobu života Francie, Španělska či Itálie a a hlavní slovo v ní mají smysly. Zdejší schody, stěny i terasy odedávna krášlí syté glazované dlaždice s ornamenty.

Rozhoduje barevná škála: kobaltová modř jako mořská hladina, hřejivé hlinité tóny terakoty a hořčicová žluť, přičemž tyto výrazné barvy nejvíc vyniknou v malém množství na pozadí nevýrazného štěrku. Zděděný modrobílý porcelán po babičce tak najde nečekaně vděčné uplatnění.

O životnosti mozaiky rozhodne zima

Obyčejná keramika je pórovitá a nasákne vodu hlavně neglazovaným tělem, k němuž se voda dostane i drobnými trhlinkami v glazuře; jakmile pak zmrzne, zvětší svůj objem, střep se roztrhá a povrch se začne loupat. Sklo ani porcelán vodu nesají, takže se pro venkovní podmínky hodí lépe.

Riziko dále zmenšíte tím, že dokončenou mozaiku několikrát přetřete prodyšnou penetrační impregnací na obklady a spáry a nátěr každý podzim zopakujete; sám o sobě ale nátěr nebezpečí jen snižuje a nenahradí volbu málo nasákavého materiálu. Drobnější výrobky, jako jsou právě nášlapné kameny, navíc můžete přes zimu uklidit do sucha.

Ještě než popadnete kladivo

Hned zkraje si ujasněte, zda chcete pracovat podle dopředu načrtnutého vzoru, do něhož budete střepy pečlivě zasazovat, nebo dáte přednost volné kompozici, u níž výsledek závisí čistě na improvizaci.

K prvnímu pokusu je vlídnější ta druhá cesta. Materiálu si nachystejte víc, než byste tipovali, a na úvodní kámen si vyhraďte celé odpoledne, neboť beton tvrdne svižněji, než byste čekali. A jestli kameny zasadíte do trávníku, usaďte je pořádně nízko, abyste přes ně mohli bez starostí přejet sekačkou.

Zdroje

https://planetschooling.com/how-to-make-mosaic-stepping-stones/

http://thejoyofshards.co.uk/pique.shtml

https://en.wikipedia.org/wiki/Trencad%C3%ADs

https://spacesarchives.org/explore/search-the-online-collection/la-maison-de-picassiette/

https://runningwithsisters.com/how-to-cut-china-for-mosaics/

https://christines-crafts.com/how-to-upcycle-old-crockery-into-fabulous-diy-garden-stepping-stones/

https://www.hse.gov.uk/construction/healthrisks/hazardous-substances/cement.htm

https://www.gardenstone.co.uk/inspiration/how-to-lay-stepping-stones/

https://www.gardendesign.com/landscape-design/mediterranean.html

https://blog.mosaicartsupply.com/gaudi-mosaic-bench-freeze-damage/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz