Článek
Rozhovor, který mi změnil režim
Seděla jsem v kanceláři a čekala běžnou debatu o projektech. Místo toho přišla informace, že firma vytváří novou pozici. Měla jsem ji převzít já, protože jsem dlouhodobě zvládala krizové situace a složité klienty.
Nešlo o lehčí práci. Naopak. Měla jsem mít na starosti rozhodování, které dřív řešilo víc lidí najednou. Kontrola projektů, komunikace s vedením a řešení problémů, které už hořely.
Když zaznělo, že půjde o poloviční pracovní dobu, myslela jsem, že tím končí výčet výhod. Jenže hned potom přišla informace, že plat zůstane a ještě se navýší kvůli zodpovědnosti.
Chvíli jsem mlčela. Nebylo to příjemné překvapení, spíš šok. V hlavě mi běželo, jestli to zvládnu.
Proč je ta práce ve skutečnosti těžší
Nová role znamenala, že když se něco pokazí, jde to rovnou za mnou. Už jsem nebyla jen člověk, který plní úkoly. Byla jsem ten, kdo rozhoduje, jak se problém vyřeší.
Musela jsem se naučit říkat rychlá rozhodnutí i ve chvíli, kdy jsem neměla všechny informace. Přibylo hodně komunikace s lidmi, kteří byli zvyklí prosazovat svoje zájmy. Tlak byl větší než dřív.
Poloviční úvazek neznamenal poloviční náročnost. Znamenal, že musím být maximálně soustředěná. Jakmile jsem ztratila pozornost, práce se začala hromadit.
Postupně jsem pochopila, že firma mi neplatí za počet hodin. Platí mi za to, že dokážu nést odpovědnost a rychle řešit věci, které jiní řeší dlouho.
Rozhodnutí vzít si ještě něco bokem
Po pár týdnech jsem zjistila, že i přes vyšší tlak mám víc volného času než dřív. Finančně jsem na tom byla dobře, ale zároveň jsem cítila, že nechci sedět doma a jen čekat na další pracovní den.
Našla jsem si menší úvazek bokem v kavárně. Nic obřího. Spíš práce, kde jsem mohla používat jiný typ přemýšlení. Byla méně stresová, ale pořád mě držela mentálně aktivní.
Díky tomu jsem měla pocit větší jistoty. Kdyby se něco změnilo v hlavní práci, měla jsem ještě druhý příjem. Psychicky to pro mě bylo strašně důležité.
Jak se změnil můj běžný týden
Najednou jsem měla dny, kdy jsem jela naplno a řešila složité situace, a pak dny, kdy jsem dělala klidnější práci z druhého úvazku. Ten kontrast mi paradoxně pomáhal.
Přestala jsem být vyčerpaná jako dřív, kdy byl každý den stejný. Mozek měl možnost přepnout mezi dvěma typy práce.
Začala jsem si víc věřit. Když člověk zvládá náročná rozhodnutí a ještě dokáže udržet druhou práci, začne si uvědomovat vlastní hodnotu jinak než dřív.
Okamžik, kdy jsem si uvědomila realitu
Jednou večer jsem seděla doma, měla hotovou práci z obou úvazků a docházelo mi, jak moc jsem se bála změn. Celé roky jsem měla pocit, že musím pracovat pořád, jinak o všechno přijdu.
Teď jsem měla víc peněz, víc odpovědnosti a zároveň víc kontroly nad časem. Nebyl to komfort. Byla to jiná úroveň tlaku. Ale byl to tlak, který jsem si řídila sama.
Ten večer jsem si otevřela notebook, podívala se na rozpis práce na další týden a místo stresu jsem cítila zvláštní soustředění. Jako když stojíte před něčím velkým a víte, že to bude náročné, ale zároveň přesně víte, proč tam stojíte.
